32 Od 38/2003
Datum rozhodnutí: 25.06.2003
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Od 38/2003-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně A. s. s. C. a.s., zast. JUDr. T. Ch., advokátem, proti žalované I. P., a.s., zast. JUDr. J. H., advokátkou, o zaplacení 1,334.520,10 Kč s přísl., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 166/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 166/2002 se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.

O d ů v o d n ě n í :

U Městského soudu v Praze bylo dne 27. 11. 2002 zahájeno řízení o zaplacení 1,334.520,10 Kč s příslušenstvím.

Žalobkyně dne 17. 1. 2003 podala návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, neboť se domnívá, že projednání věci u Krajského soudu v Ostravě umožní hospodárnější, rychlejší a po skutkové stránce důkladnější projednání věci. Poukazuje přitom na fakt, že dílo, o jehož zaplacení je veden předmětný spor, se nachází v územním obvodu navrhovaného soudu a případné znalecké šetření poměrů bude bezpochyby jednodušší a hospodárnější. Taktéž osoby, které se podílely na zhotovení díla, a které bude v průběhu řízení nutno vyslechnout, bydlí a zdržují se v územním obvodu Krajského soudu v Ostravě.

Žalovaná s přikázáním věci nesouhlasí a trvá na tom, aby věc byla projednána před Městským soudem v Praze.

Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V daném případě sice jsou okolnosti způsobilé odůvodnit přikázání věci, na druhé straně však existují také, a to nikoli nevýznamné, důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před dosavadním procesním soudem. Za tohoto stavu a při respektování výše uvedeného ústavního principu dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o. s. ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru vyjádřenému ve výroku tohoto usnesení.

Nejvyšší soud tedy důvody pro přikázání věci jinému soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. neshledal a návrhu žalobkyně nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. června 2003

JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.

předseda senátu