32 Nd 92/2015
Datum rozhodnutí: 31.08.2015
Dotčené předpisy: § 11 odst. 3 o. s. ř.



32 Nd 92/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Home Credit a. s. , se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, identifikační číslo osoby 26 97 86 36, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti žalované D. G. , zastoupené opatrovníkem Mgr. Adamem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Martinkova 854/5, o zaplacení částky 4 899,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 112 C 26/2012, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu takto: Věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 112 C 26/2012 projedná a rozhodne Městský soud v Brně.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Městského soudu v Brně se žalobkyně domáhá zaplacení částky 4 471,07 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 428,10 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. srpna 2007, v níž se strany dohodly i na místní příslušnosti Městského soudu v Brně.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 5. února 2015, č. j. 112 C 26/2012-76, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena podle ustanovení § 11 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) Nejvyššímu soudu k určení, který soud ji projedná a rozhodne. Městský soud v Brně dospěl k závěru, že sjednaná prorogační doložka zakládající místní příslušnost tohoto soudu je neplatná s ohledem na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v usnesení ze dne 25. června 2008, sp. zn. 4 Nd 226/2008 (jež je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), podle nichž je neplatné takové ujednání mezi dodavatelem a spotřebitelem, kterým strany založí místní příslušnost soudu, v jehož obvodu má dodavatel sídlo, nikoli však spotřebitel bydliště. Zkoumaje pravomoc českých soudů k rozhodnutí věci odkázal na čl. 15 Nařízení rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení ) a podotkl, že smlouva o úvěru na koupi movité věci byla sjednána na území České republiky a že žalovaná uvedla svou kontaktní adresu v obvodu Okresního soudu ve Vyškově, neboť se tam zdržovala za účelem zaměstnání, přičemž z úvěrových podmínek plyne její povinnost ohlásit věřitelce změnu údajů uvedených ve smlouvě. Uzavřel, že pravomoc soudů České republiky je dána (v té souvislosti odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. listopadu 2011, ve věci C-327/10, Hypoteční banka, a.s. proti U. M. L.), není však zřejmé, který soud je ve věci příslušný.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že je-li žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Z obsahu spisu vyplývá, že soudu prvního stupně se nepodařilo zjistit bydliště žalované na území České republiky ke dni podání žaloby ani místo jejího pobytu k určení místně příslušného soudu ve smyslu ustanovení § 84 a 85 odst. 1 o. s. ř., podle sdělení Ministerstva vnitra České republiky, odboru azylové a migrační politiky, žalovaná není vedena v jejich evidenci.
Nejvyšší soud proto po předložení věci Městským soudem v Brně (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně, u něhož bylo řízení zahájeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2015
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu