32 Nd 60/2007
Datum rozhodnutí: 21.03.2007
Dotčené předpisy:





32 Nd 60/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně R. K., proti žalovanému Š. K., o rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 7 C 33/2006, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu takto:


Věc vedená u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 7 C 33/2006, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v D.


O d ů v o d n ě n í :


V předmětné věci probíhá řízení o rozvod manželství v místě příslušného Okresního soudu v P.


Žalobkyně podáním z 12. 9. 2006 požádala, aby věc byla postoupena Okresnímu soudu v D., kde má v současné době bydliště a je rovněž zaměstnána a kde bydlí spolu s dcerou B., již má ve své péči (č.l. 26).


Žalovaný se k návrhu na delegaci nevyjádřil, neboť mu nebyl doručen, protože je neznámého pobytu.


Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu - Okresnímu soudu v P. - a Okresnímu soudu v D., jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první občanského soudního řádu dále o. s. ř. ), návrh žalobkyně na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě jsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.


Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě druhého odstavce cit. ustanovení též k důvodu, pro který má být přikázána.


Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze mimořádně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 S., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše cit. ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k tomu, kterému soudu má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech účastníků projevil zásadně nepříznivě.


Vzhledem k tomu, že v daném případě má žalobkyně bydliště i pracoviště v obvodu Okresního soudu v D., přičemž současný pobyt žalovaného není znám, je dán předpoklad, že řízení u Okresního soudu v D. bude probíhat rychleji a hospodárněji.


Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně vyhověl a věc přikázal k projednání a rozhodnutí podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v D.


Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.


V Brně 21. března 2007


JUDr. František Faldyna, CSc.


předseda senátu