32 Nd 430/2014
Datum rozhodnutí: 19.01.2015
Dotčené předpisy: § 14 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 15a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 16 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



32 Nd 430/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v exekuční věci oprávněné Tessile ditta a.s. , se sídlem v Praze, Ve Studeném 117/5a, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 27 82 21 17, zastoupené Mgr. Romanem Ambrožem, advokátem se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, proti povinnému J. K. , pro 968,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 10144/2010, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 198/2014.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 12. srpna 2013, č. j. 62 Co 303/2013-60, Městský soud v Praze odmítl odvolání povinného proti unesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. ledna 2011, č. j. 36 EXE 10144/2010-15, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinného. Citované usnesení Městského soudu v Praze napadl povinný žalobou pro zmatečnost a současně požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. Věc byla nadále vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 303/2013. Usnesením ze dne 11. června 2014, č. j. 62 Co 303/2013-91, Městský soud v Praze rozhodl, že povinnému se zástupce z řad advokátů v tomto řízení neustanovuje. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání. K rozhodnutí o odvolání byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze a je zde vedena pod sp. zn. 4 Co 198/2014.
Podáním ze dne 4. listopadu 2014, doručeným Vrchnímu soudu v Praze téhož dne, doplněným na výzvu soudu podáním ze dne 27. listopadu 2014, povinný namítl podjatost soudců Vrchního soudu v Praze pro zjevně nepřátelský poměr vůči jeho osobě. Uvádí, že o námitce podjatosti Vrchního soudu v Praze ví už dávno , nejméně od doby, kdy soudci Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze tunelují v rámci konkurzního řízení veškerý jeho majetek. Podle jeho názoru platný právní řád v České republice neumožňuje účastníkovi řízení skutečně námitku podjatosti uplatnit, už jen proto, že mu nemohou být známy okolnosti týkající se toho kterého soudce . Obsáhle vysvětluje, že všechny soudce v jejich podjatosti ochraňují konkrétní ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a že si každý soudce může dělat v této zemi, co chce, rozhodovat si může, jak se mu zlíbí . Považuje za nepochybné, že ochraňující ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. je v konečném důsledku v rozporu s ústavními zákony, zejména pak v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť znemožňuje veřejnou kontrolu nad činností soudců a justičních orgánů, a proto navrhuje, aby toto řízení bylo podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přerušeno a věc předložena Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení citovaného ustanovení, neboť za těchto okolností mu zákon odnímá právo námitku podjatosti prokázat. Má za to, že pokud by důvodem k prokázání skutečné podjatosti mohly být i okolnosti, které spočívají v postupu toho kterého soudce, potom by soudci skutečně rozhodovali nezávisle a spravedlivě, neboť teprve tehdy by se takříkajíc mohli začít bát o práci . Uvádí, že k řádnému odůvodnění námitky podjatosti potřebuje znát nejrůznější osobní údaje konkrétních soudců, včetně např. jejich data narození, informací, kdy, kde a s kým vystudovali, výpisu z jejich bankovních účtů a další.
Vrchní soud v Praze předložil věc k rozhodnutí o námitce podjatosti podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky.
Ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze (ze senátu 4 Co, jemuž projednání věci podle rozvrhu práce přísluší, i ze zastupujícího senátu 6 Cmo) se shodně vyjádřili tak, že k věci, k účastníkům řízení a ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a že jim nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly pochybnost o jejich nepodjatosti. Povinný se ve své námitce podjatosti omezil na obecnou kritiku fungování justice, netvrdil však žádné konkrétní skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnost o nepodjatosti soudců v projednávané věci.
Podle ustanovení § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.
Z ustanovení § 14 o. s. ř. vyplývá, že soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle ustanovení § 16 odst. 1 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.
V předložené věci nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyjmenovaných ve výroku. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z tvrzení povinného.
Nejvyšší soud jako nadřízený soud (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 198/2014.
Návrhu povinného na přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud nevyhověl, neboť nedospěl k závěru, že ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. je v rozporu s ústavním pořádkem, a to ani na základě argumentace obsažené v podání povinného doplňujícím námitku podjatosti.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2015
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu