32 Nd 354/2015
Datum rozhodnutí: 15.12.2015
Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.



32 Nd 354/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. T. , proti žalované S. T. , o majetkové vypořádání manželů, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 317/2015, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 317/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Litoměřicích.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce v žalobě o majetkové vypořádání manželů podané u Okresního soudu v Litoměřicích požádal o tzv. delegaci vhodnou, kterou na výzvu soudu doplnil tak, že má trvalý pobyt v L., nedůvěřuje Okresnímu soudu v Přerově a dále špatným vlakovým spojením a časovou návazností.
Žalovaná se na výzvu soudu vyjádřila k místní příslušnosti soudu tak, že nesouhlasí s tím, aby vypořádání společného jmění manželů probíhalo před jiným soudem než Okresním soudem v Přerově, neboť se jedná o místně příslušný soud podle občanského soudního řádu, u něhož probíhalo nejen řízení o rozvod, ale i řízení ohledně jejich nezletilých dětí. Žalobcem uváděné špatné vlakové spojení a časovou návaznost označuje za irelevantní námitku. Zdůrazňuje, že má ve své péči jejich dvě nezletilé děti, o které pečuje zcela sama a problémy se spojením či s časovou náročností by měla naopak ona, když je zaměstnána rovněž na okrese Přerov.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 26. srpna 2015, č. j. 10 C 209/2015-12, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Přerově. Usnesení nabylo právní moci dne 23. září 2015 a Okresní soud v Přerově, jemuž jako místně příslušnému soudu byla věc postoupena, předložil spis podle § 12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) k rozhodnutí o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Litoměřicích.
Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušenému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Přerově a Okresnímu soudu v Litoměřicích návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno právě proto, že jde o výjimku vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody uváděné žalobcem pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Skutečnosti uváděné žalobcem nejsou nikterak výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti nemůže být ani případná (prozatím ničím nepodložená) nedůvěra žalobce v Okresní soud v Přerově jako místně příslušný soud; žalobce má jako účastník řízení právo vyjádřit se k osobám soudců, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, a může uplatnit námitku podjatosti (srov. § 15a o. s. ř.). Nelze totiž zaměňovat důvody pro delegaci vhodnou (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) a delegaci nutnou (§ 12 odst. 1 o. s. ř.), přičemž k delegaci nutné může dojít až po rozhodnutí o podjatosti soudce resp. soudců příslušného soudu. Dále bylo nutno přihlédnout též k tomu, že žalovaná s přikázáním věci nesouhlasila, takže pokud by bylo za tohoto stavu věci návrhu vyhověno, stalo by se tak k tíži jednoho z účastníků řízení . Při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu na delegaci, je totiž třeba stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem ztíží postavení druhého účastníka řízení (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 72), což je právě situace, která by nastala v posuzovaném případě.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Litoměřicích nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu