32 Nd 35/2017
Datum rozhodnutí: 11.04.2017
Dotčené předpisy: § 14 o. s. ř., § 15 o. s. ř.



32 Nd 35/2017


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. M. H., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 653 479 659 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 246/2013, o výhradě vyloučení některých soudců Vrchního soudu v Praze , uplatněné žalobcem v řízení o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 8. 2016, č. j. 23 C 246/2013-161, a vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 141/2016, takto:

K výhradě vyloučení některých soudců Vrchního soudu v Praze se nepřihlíží .

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. 23 C 246/2013-161, nepřipustil vstup společnosti RASTRA AG-CZ a.s., se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25288041 (dále jen RASTRA AG-CZ ), a Ing. J. S., do řízení jako vedlejších účastníků na straně žalobce. Proti tomuto usnesení podali žalobce a společnost RASTRA AG-CZ odvolání, v nichž uplatnili i výhradu vyloučení některých soudců odvolacího soudu z důvodu dle ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb. a dále výhradu vyloučení některých soudců Vrchního soudu v Praze z důvodu dle ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb.
Městský soud v Praze, kterému byl spis Obvodním soudem pro Prahu 2 předložen k rozhodnutí o odvoláních, předložil věc nadřízenému Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze, kterou proti nim uplatnil žalobce v odvolání.
Vrchní soud v Praze předložil věc, která je u něj vedena pod sp. zn. Nco 141/2016, Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Spolu se spisem předložil i vyjádření soudců dotčeného senátu 2 Cmo Vrchního soudu v Praze k námitce podjatosti s tím, že stanoviska ostatních soudců Vrchního soudu nebylo třeba vyžadovat, neboť se podle rozvrhu práce na rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze vznesené v předmětné věci nepodílejí.
Podle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 15a odst. 1 věty první o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudce, kterému věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Proto mají účastníci právo vyjádřit se o osobách soudců jen ve vztahu k takto konkrétně určenému soudci (soudcům, jde-li o věc senátní).
Podle § 15a odst. 3 o. s. ř. v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Podstatnou náležitostí námitky podjatosti je tak označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise č. 3, ročník 2002, pod číslem 48) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Pokud žalobce vznesl výhradu vyloučení některých soudců Vrchního soudu v Praze z důvodu dle ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. v souvislostech části první hlavy I zákona č. 89/2012 Sb. , neoznačil jmenovitě soudce, vůči nimž tuto námitku směřuje. Nadto důvody, o něž opírá svou výhradu, neobsahují žádná konkrétní tvrzení, jež by byla relevatní z hlediska § 14 odst. 1 o. s. ř. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z uvedeného vyplývá, že v případě výhrady vyloučení některých soudců Vrchního soudu v Praze vznesené žalobcem nejde o námitku podjatosti ve smyslu § 15a odst. 1 věty první o. s. ř., a proto k ní jako k nepřípustné (§ 41a odst. 3 o. s. ř.) Nejvyšší soud nepřihlíží. Nejvyšší soud o této situaci subjekty účastné na řízení zpravuje tímto usnesením, jež má povahu úkonu soudu obsahujícího jen informaci o způsobu jejího vyřízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 4. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu