32 Nd 24/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2007
Dotčené předpisy:



32 Nd 24/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse, v právní věci žalobkyň A) Y. H., a B) H. V., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Peštou, advokátem se sídlem Blanická 25, Praha 2, PSČ 120 00, proti žalovanému Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. č. 2, Praha 1, PSČ 110 00, zastoupenému prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem Dlouhá 13, 110 00 Praha, o zaplacení 105,321.480,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 C 41/99, u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 793/2005, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:


Předsedkyně senátu 33 Cdo JUDr. Ivana Zlatohlávková a soudkyně JUDr. Blanka Moudrá nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 793/2005.

O d ů v o d n ě n í :
Pod současnou sp. zn. 33 Cdo 793/2005 projednává Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3.10.2001, č.j. 23 Co 280/2001-310, jímž byl potvrzen výrok II. mezitímního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.3.2001, č.j. 5 C 41/99-208, kterým bylo rozhodnuto, že základ žaloby proti žalovanému je poprávu.
V rámci uvedeného dovolacího řízení vznesly žalobkyně proti soudcům senátu 33 Odo (nyní 33 Cdo) Nejvyššího soudu námitku podjatosti. S odkazem na ustanovení § 15a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) tuto námitku uplatnily proti členům senátu JUDr. Ivaně Zlatohlávkové, JUDr. Blance Moudré a Vítu Jakšičovi, se zřetelem na poměr soudců k projednávané věci a k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům s tím, že je zde důvod pochybovat o nepodjatosti těchto soudců.
Žalobkyně poukazují na to, že stejný senát rozhodoval již o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.5.2004, č.j. 13 Co 546/2003-133, jímž byl potvrzen rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.6.2002, č.j. 19 C 139/2002-101, a to tak, že rozsudkem ze dne 29.3.2005. č.j. 33 Odo 1197/2004-177 oba uvedené rozsudky zrušil (šlo o stejný nárok z bezdůvodného obohacení, jako ve shora uvedené předmětné věci, pouze za jiné období). V odůvodnění cit. rozsudku Nejvyšší soud - podle názoru žalobkyň - zpochybnil jejich vlastnické právo k nemovitostem (pozemkům), když uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně pozemky převedla do vlastnictví žalovaného a tuto otázku by musel soud v daném řízení řešit jako otázku prejudiciální. Takový závěr se vymyká platné zákonné úpravě i judikatuře, protože vlastnictví k nemovitostem mohlo být převedeno nikoli samotnou kupní smlouvou, ale teprve vkladem do katastru nemovitostí.
Žalobkyně s odkazem na § 14 odst. 4 o. s. ř. a komentář k němu tvrdí, že v dovolacím řízení pod sp. zn. 33 Odo 1197/2004 senát 33 Odo, vzhledem k celkovému zůstatku nevyřízených věcí, rozhodování v dané věci upřednostnil, nejprve vydáním usnesení ze dne 8.3.2005 o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, a poté rozhodnutím ve věci již s datem 29.3.2005, ačkoli žalobkyně se domáhaly návrhem ze dne 17.3.2005 zrušení usnesení o odložení vykonatelnosti. Tím se však již senát 33 Odo nezabýval, neboť byl podle názoru žalobkyň rozhodnut nejpozději již k 8.3.2005, že žalovanému věcně zcela vyhoví a to nestandardně rychle, ve lhůtě 1 měsíce, bez ohledu na nevyřízené věci. Primátor hl. m. Prahy pak dne 1.4.2005 předmětný rozsudek z 29.3.2005 medializoval s tím, že podle tohoto rozsudku hl. m. Praha pozemky vlastní, ač v té době žalobkyně ještě rozsudek neměly, ten jim byl doručen teprve 18.5.2005, tedy cca za 2 měsíce. Také tato skutečnost zakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti senátu 33 Odo.
Žalobkyně mají za to, že i v rozhodnutí o dovolání pod sp. zn. 33 Odo 793/2005 senát 33 Odo posoudí zásadní otázku vlastnictví žalobkyň stejně jako v předchozím řízení pod sp. zn. 33 Odo 1197/2004, tj., že nejsou vlastnicemi pozemkových parcel.
S odkazem na § 16 odst. 1 o. s. ř. požadují žalobkyně, aby v předmětné věci rozhodl jiný senát Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. V ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. se určuje, že důvodem k vyloučeni soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech. O vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodne podle § 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. jiný senát téhož soudu.
Poměr věci může vyplývat z přímého zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo nepřátelský.
O žádný z případů takové povahy v předmětné věci nejde.
Především nutno uvést, že podle rozvrhu práce soudce Nejvyššího soudu Vít Jakšič, proti kterému též směřuje námitka podjatosti, není členem senátu 33 Odo (nyní Cdo), který bude posuzovanou věc rozhodovat; členem senátu místo tohoto soudce je JUDr. Václav Duda, proti kterému námitka žalobkyň nesměřuje.
Z písemného vyjádření soudkyň Nejvyššího soudu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré, jejichž podjatost žalobkyně namítají, vyplývá, že žádná z nich nemá poměr k projednávané věci, k účastníkům ani jejich zástupcům a neznají žádný důvod, pro který by bylo možno pochybovat o jejich nepodjatosti.
V doplňujícím vyjádření JUDr. Ivana Zlatohlávková zdůrazňuje, že v rozhodnutí ve věci 33 Odo 1197/2004 šlo o zrušení rozsudku pro uznání a dovolací soud neřešil otázku vlastnického práva k pozemkům, jak mylně dovozují žalobkyně. Tvrzení o upřednostnění této věci považuje soudkyně za ryze spekulativní. O dovolání bylo v této věci rozhodnuto již 29.3.2005 proto, že bezprostředně navazovalo na předcházející nezbytné rozhodnutí o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, o němž bylo rozhodnuto dne 8.3.2005. Proto se stalo též bezpředmětným rozhodovat o zrušení usnesení z 8.3.2005 , navrhované žalobkyněmi, když mezitím bylo rozhodnuto ve věci meritorně. Tvrzení žalobkyň, že primátor hl. m. Prahy ve lhůtě 2 dnů od vyhlášení rozsudku dovolacího soudu medializoval jeho výrok, pokládá soudkyně JUDr. Zlatohlávková za nepravdivé, když z deníku Právo z 1.4.2005 je naopak zřejmé, že primátor rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítl komentovat proto, že je dosud neobdržel, přičemž informaci o existenci rozhodnutí mohl mít přímo od novinářky.
Soudkyně JUDr. Blanka Moudrá se ztotožňuje zcela s vyjádřením JUDr. Zlatohlávkové. S žádným účastníkem řízení či jeho zástupcem nekomunikovala a nikomu nesdělovala výsledek dovolacího řízení. Na výsledku řízení ve věci neměla a nemá žádný osobní zájem.
Na základě uvedeného senát 32 Cdo Nejvyššího soudu neshledal žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudkyň senátu 33 Cdo. Nebylo prokázáno, že by v souvislosti s předchozím řízení ve věci sp. zn. 33 Odo 1197/2004 byly tyto soudkyně ovlivněny v poměru k žalovaným jako účastníkům řízení ve věci sp. zn. 33 Cdo 793/2005, ať již z hlediska procesního či hmotněprávního.
Okolnost, že v odůvodnění předchozího rozsudku formulovaly obě soudkyně podmíněně určitý názor, aniž přitom řešily předmětnou otázku vlastnického práva, nikterak nemůže ovlivnit rozhodování o vlastnickém právu v meritorním určovacím rozhodnutí v budoucnu.
Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení .

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. února 2007

JUDr. František F a l d y n a, CSc. předseda senátu