32 INS 2062/2009
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY KSBR 24 (32) INS 2062/2009 29 NSýR 54/2013-B-261

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy Mgr. Milana Poláška a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ji ího Zavázala v insolvenní vČci dlužníka FEREX-ŽSO spol. s r. o., se sídlem ve ZnojmČ, Tovární 881/7, PSý 669 02, identifikaní íslo osoby 46962883, zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem, se sídlem v BrnČ, KolištČ 259/55, PSý 602 00, vedené u Krajského soudu v BrnČ pod sp. zn. KSBR 24(32) INS 2062/2009, o urení odmČny insolvenního správce, o dovolání insolvenního správce dlužníka Ing. Petra Sedláka, se sídlem v BrnČ, Šumavská 31, PSý 602 00, zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou, se sídlem v BrnČ, Jakubská 121/1, PSý 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. b ezna 2013, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009, 2 VSOL 887/2012-B-254, takto:

Dovolání se zamítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 31. srpna 2012, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-244, ve znČní usnesení ze dne 4. íjna 2012, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-247, Krajský soud v BrnČ (dále jen insolvenní soud ): 1/ vzal na vČdomí splnČní reorganizaního plánu dlužníka ze dne 8. b ezna 2010 (bod I. výroku), 2/ rozhodl o ukonení dlužníkovy reorganizace a o úincích tohoto rozhodnutí (body II. a III. výroku), 3/ uril odmČnu insolvenního správce Ing. Petra Sedláka (dále též jen P. S. ) ve výši 9 860 400 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty, k jejíž úhradČ co do výše 4 482 000 K zavázal dlužníka (bod IV. výroku), 4/ nep iznal P. S. náhradu hotových výdaj (bod V. výroku), 5/ uril odmČnu bývalé insolvenní správkynČ JUDr. Jany Barvínkové (dále také jen bývalá insolvenní správkynČ nebo J. B. ) ve výši 896 400 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty, k jejíž úhradČ co do výše 796 400 K zavázal dlužníka a co do výše 100 000 K uril, že bude hrazena ze záloh složených dlužníkem na útu insolvenního soudu (bod VI. výroku),

6/ schválil vyútování hotových výdaj bývalé insolvenní správkynČ ve výši 34 087,78 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty a zavázal dlužníka k jejich úhradČ (bod VII. výroku), 7/ uril odmČnu oddČleného správce Mgr. Václava Rožce (dále jen oddČlený správce ), ve výši 9 600 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty a zavázal dlužníka k její úhradČ (bod VIII. výroku), 8/ nep iznal oddČlenému správci náhradu hotových výdaj (bod IX. výroku), 9/ uril odmČny jednotlivým len m vČ itelského výboru ve výši 15 000 K pro každého z nich a zavázal dlužníka k jejich úhradČ (bod X. výroku), 10/ nep iznal len m vČ itelského výboru náhradu hotových výdaj (bod XI. výroku) a uril odmČnu p edbČžné správkynČ J. B. ve výši 12 000 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty a zavázal dlužníka k její úhradČ (bod XII. výroku). Insolvenní soud vyšel ve vztahu k odmČnČ správc zejména z toho, že: 1/ Usnesením insolvenního soudu ze dne 27. dubna 2009, . j. KSBR-A-18, byla J. B . ustanovena p edbČžnou správkyní. 2/ Usnesením ze dne 5. srpna 2009, . j. KSBR 40 (32) INS 2062/2009-A-44, insolvenní soud zjistil úpadek dlužníka a p edbČžná správkynČ (J. B.) se stala insolvenní správkyní s plnou p sobností. Po dobu výkonu funkce p edbČžné správkynČ (od 27. dubna 2009 do 4. srpna 2009) podala J. B. jednu zprávu o své innosti, podle níž se zúastnila dvou jednání se zástupci dlužníka, provedla prohlídku provozovny a sídla dlužníka a vyjád ila se k návrhu dlužníka na vydání p edbČžného opat ení. 3/ Usnesením ze dne 10. zá í 2009, . j. KSBR 40 (32) INS 2062/2009-B-15, povolil insolvenní soud reorganizaci dlužníka. 4/ Usnesením ze dne 21. prosince 2009, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-67, potvrdil insolvenní soud usnesení sch ze vČ itel o odvolání J. B. z funkce insolvenní správkynČ a o ustanovení P. S. insolvenním správcem. Dne 4. ledna 2010 vyíslila bývalá insolvenní správkynČ svoji odmČnu ve výši 896 400 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty, když za každý mČsíc výkonu funkce útovala 298 800 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty (249 000 K bez danČ) s tím, že vykonávala funkci po dobu t í mČsíc ( íjen až prosinec 2009). 5/ Usnesením ze dne 9. b ezna 2010, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-90, ustanovil insolvenní soud do funkce oddČleného insolvenního správce. Jeho innost spoívala v sepisu dvou podání adresovaných insolvennímu správci, ty podání dlužníku, dvou podání insolvennímu soudu, v jednom jednání s insolvenním správcem a v úasti na dvou soudních jednáních. Funkci vykonával do 19. kvČtna 2012. OdmČnu ve výši 9 600 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty vyútoval podáním ze dne 28. srpna 2012. 6/ Dne 27. srpna 2012 P. S. vyútoval svou odmČnu ve výši 9 860 400 K, p iemž vycházel z ástky 298 800 K za každý mČsíc výkonu funkce vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty s tím, že vykonával funkci po dobu 33 mČsíc . SouasnČ navrhl, aby insolvenní soud p iznal každému z len vČ itelského výboru za výkon funkce v období od 26. srpna 2009 do 31. srpna 2012 odmČnu ve výši 15 000 K, když vzal v úvahu náronost a délku ízení a poet jednání vČ itelského výboru. 29 NSýR 54/2013

7/ Dne 29. srpna 2012 p edložil dlužník zprávu o splnČní reorganizaního plánu a P. S. podal zprávu o úplném splnČní reorganizaního plánu a souasnČ navrhl, aby soud vzal na vČdomí splnČní reorganizaního plánu. 8/ Dlužník v obrat za poslední úetní období p edcházející podání insolvenního návrhu (za rok 2008) inil 634 585 000 K. Na tomto základČ insolvenní soud, vycházeje z ustanovení § 364 odst. 3 a ustanovení § 38 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ízení (insolvenního zákona), a z ustanovení § 2 vyhlášky . 313/2007 Sb., o odmČnČ insolvenního správce, o náhradách jeho hotových výdaj , o odmČnČ len a náhradník vČ itelského výboru a o náhradách jejich nutných výdaj (dále též jen vyhláška ), uril insolvennímu správci P. S. i bývalé insolvenní správkyni odmČny tak, jak je vyútovali, tedy za každý zapoatý mČsíc výkonu jejich funkce po rozhodnutí o povolení reorganizace jim vzhledem k výše uvedenému obratu dlužníka ve výši 634 585 000 K p iznal ástku 249 000 K navýšenou o da z p idané hodnoty. Bývalé insolvenní správkyni p iznal odmČnu za 3 mČsíce výkonu funkce a P. S. za 33 mČsíc výkonu jeho funkce. OddČlenému správci insolvenní soud p iznal odmČnu zvláš dle jeho vyútování ve výši 8 000 K navýšenou o da z p idané hodnoty. K návrhu J. B., aby jí byla dále p iznána i odmČna za dobu výkonu funkce p edbČžné správkynČ v délce 4 mČsíc ve výši 1 195 200 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty (vycházející z odmČny insolvenního správce v tomto ízení za jeden mČsíc výkonu funkce), vydal insolvenní soud usnesení ze dne 4. íjna 2012, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-247, jímž doplnil usnesení ze dne 31. srpna 2012 o bod XII. výroku, kterým p iznal J. B. další odmČnu ve výši 12 000 K vetnČ 20% danČ z p idané hodnoty. Insolvenní soud p itom vyšel z ustanovení § 6 vyhlášky namísto ustanovení § 2 vyhlášky, jehož se dovolávala J. B. Výši odmČny uril na základČ posouzení rozsahu, náronosti a délky doby výkonu její innosti, p iemž tato kritéria porovnával s inností oddČleného správce. SouasnČ vzal v úvahu i výši odmČny len vČ itelského výboru a p ihlédl i k ustanovení § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky . 177/1996 Sb., o odmČnách advokát a náhradách advokát za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Na tomto základČ dospČl k závČru, že p imČ ená odmČna za výkon innosti p edbČžné správkynČ iní 10 000 K bez danČ z p idané hodnoty. K odvolání J. B. proti usnesení ze dne 4. íjna 2012, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-247, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. b ezna 2013, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009, 2 VSOL 887/2012-B-254, toto dopl ující usnesení (tedy bod XII. výroku), a body IV., VI. a VIII. výroku usnesení insolvenního soudu ze dne 31. srpna 2012, . j. KSBR 24 (32) INS 2062/2009-B-244, zrušil a vrátil vČc insolvennímu soudu k dalšímu ízení. Odvolací soud shrnul, že v tomto insolvenním ízení vykonávaly funkci správce t i osoby. J. B. nejprve jako p edbČžná správkynČ, následnČ jako insolvenní správkynČ, insolvenní správce P. S. a oddČlený správce. S poukazem na ustanovení § 6 vyhlášky odvolací soud dovodil, že každý ze správc má právo na podíl na odmČnČ insolvenního správce, jejíž výše se uruje dle p íslušného ustanovení vyhlášky v závislosti na zp sobu ešení úpadku. Jestliže funkci správce vykonávalo více osob, nelze jejich odmČnu urit jinak než podílem na (jedné celkové) odmČnČ insolvenního správce. Jedinou výjimku z tohoto pravidla odvolací soud-cituje ustanovení

§ 168 odst. 1 písm. a/ insolvenního zákona-shledává v situaci, kdy je ustanoven p edbČžný správce, který následnČ vykonává funkci insolvenního správce s plnou p sobností po zjištČní úpadku, když má za to, že odmČna za výkon funkce p edbČžného správce je konzumována v odmČnČ za výkon funkce insolvenního správce a zvláštní odmČna mu tedy nep ísluší (nejde o pohledávku za majetkovou podstatou, § 168 odst. 1 písm. a/ insolvenního zákona). P i urení výše podílu každé osoby, která v ízení vykonávala funkci správce, pokraoval odvolací soud, je t eba vycházet jen z kritérií urených v ustanovení § 6 vyhlášky, tedy musí být p ihlédnuto k délce doby, rozsahu a náronosti innosti jednotlivých správc a úpravu advokátního tarifu pak nelze použít ani p imČ enČ. K tomuto doplnil, že jde o obdobnou úpravu, jakou obsahovalo ustanovení § 9 dnes již zrušené vyhlášky . 476/1991 Sb., kterou se provádČjí nČkterá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (dále také jen konkursní vyhláška ), a jsou tedy pro posouzení kritérií rozsahu a délky doby innosti použitelné na aktuální právní úpravu i závČry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 4135/2011, uve ejnČného ve zvláštním ísle I. asopisu Soudní judikatura /Judikatura konkursní a insolvenní/, roník 2012, pod íslem 13, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČné níže-k dispozici též na webových stránkách Nejvyššího soudu. V návaznosti na to odvolací soud uzav el, že insolvenní soud nepostupoval d slednČ podle ustanovení § 6 vyhlášky, když p i urení výše odmČny insolvenního správce vyšel správnČ ze základu pro její výpoet dle ustanovení § 2 vyhlášky, avšak p i urení pomČru už vycházel pouze z kritéria délky doby výkonu funkce insolvenního správce od povolení reorganizace. Vytkl insolvennímu soudu, že v rozporu s ustanovením § 6 vyhlášky uril zvláš nad rámec vypotené odmČny insolvenního správce odmČnu J. B. jako p edbČžné správkynČ i odmČnu oddČleného správce, kterou navíc z hledisek tohoto ustanovení neposuzoval v bec. Protože odvolací soud dovodil, že odmČna jednotlivých správc v jednom insolvenním ízení je vždy podílem na jediné odmČnČ insolvenního správce, mČl jednotlivé body výroku (IV., VI., VIII. a XII.) o odmČnách správc za závislé a tedy otev ené odvolacímu p ezkumu, p estože odvoláním bylo napadeno pouze dopl ující usnesení, resp. bod XII. výroku. Odvolací soud tedy, maje rozhodnutí insolvenního soudu o odmČnách správc za nesprávné, zrušil všechny tyto výroky a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenní správce P. S. dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení Nejvyšším soudem dosud nevy ešené otázky zp sobu urení odmČny insolvenních správc v insolvenním ízení, v nČmž úpadek dlužníka byl ešen reorganizací, a požaduje, aby bylo Nejvyšším soudem zrušeno a vČc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Dovolatel p edevším zpochyb uje závČr odvolacího soudu o závislosti výrok o odmČnách správc , když dle jeho názoru mČl odvolací soud s ohledem na zp sob ešení úpadku reorganizací postupovat pouze podle ustanovení § 2 vyhlášky a mČl p ezkoumat pouze bod XII. výroku. Dovolatel míní, že insolvenní soud uril jeho odmČnu správnČ, u jednotlivých správc ji nelze krátit a používat její ást pro další osoby postupnČ inné v jednom insolvenním ízení. Podle dovolatele je odmČna dle ustanovení § 2 vyhlášky pevnČ daná pro každého správce vykonávajícího funkci, proto mu byla v dané vČci správnČ p iznána za innost trvající 33 mČsíc po 249 000 K. 29 NSýR 54/2013

Dovolatel má za to, že s odmČnou insolvenního správce je tomu jinak v p ípadČ ešení úpadku konkursem, kdy jde skutenČ o jednu odmČnu insolvenních správc , která se rozdČlí mezi více správc p sobících v jednom insolvenním ízení s p ihlédnutím k délce doby, rozsahu a náronosti jejich innosti. Tento postup se však podle mínČní dovolatele nedá použít p i reorganizaci. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je p ípustné podle ustanovení § 237 o. s. ., nebo smČ uje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací ízení koní, a napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky stanovení odmČny více osobám, které p sobily ve funkci p edbČžného správce, insolvenního správce a oddČleného správce, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ešena. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného usnesení se na danou vČc uplatní insolvenní zákon i vyhláška ve znČní úinném do 31. prosince 2013. Dle ustanovení § 27 odst. 2 vČty t etí insolvenního zákona, nestanoví-li insolvenní soud o osobČ insolvenního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se p edbČžný správce po tomto rozhodnutí insolvenním správcem s plnou p sobností. Podle ustanovení § 38 insolvenního zákona má insolvenní správce právo na odmČnu a náhradu hotových výdaj . V p ípadČ konkursu se výše odmČny urí z výtČžku zpenČžení ureného k rozdČlení mezi vČ itele. Je-li insolvenní správce plátcem danČ z p idané hodnoty, náleží mu k odmČnČ a k náhradČ hotových výdaj ástka odpovídající této dani, kterou je insolvenní správce povinen z odmČny a z náhrady hotových výdaj odvést podle zvláštního právního p edpisu (odstavec 1). Vyútování odmČny a hotových výdaj provede insolvenní správce v konené zprávČ, a není-li jí, ve zprávČ o své innosti. Insolvenní soud m že podle okolností p ípadu po projednání s vČ itelským výborem odmČnu insolvenního správce p imČ enČ zvýšit nebo snížit. D vodem ke snížení odmČny je zejména skutenost, že insolvenní správce porušil nČkterou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení ásteného rozvrhu, akoliv to stav zpenČžení majetkové podstaty umož oval (odstavec 3). Zp sob urení odmČny a nČkterých hotových výdaj insolvenního správce, jejich nejvyšší p ípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení odmČny a hotových výdaj státem stanoví provádČcí právní p edpis (odstavec 5). Z ustanovení § 168 odst. 1 písm. a/ insolvenního zákona vyplývá, že pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenního ízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou i náhrada hotových výdaj a odmČna p edbČžného správce; to neplatí, byl-li p edbČžný správce ustanoven insolvenním správcem. Podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. a/ insolvenního zákona jsou hotové výdaje a odmČna insolvenního správce pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku. Dle ustanovení § 364 odst. 3 insolvenního zákona insolvenní soud rozhodne po skonení reorganizace o odmČnČ insolvenního správce a jeho nákladech. Podle ustanovení § 2 vyhlášky pokud je zp sobem ešení dlužníkova úpadku reorganizace, náleží insolvennímu správci za každý zapoatý mČsíc po rozhodnutí o povolení reorganizace odmČna, která je stanovena z dvanáctinásobku pr mČrného mČsíního obratu za poslední úetní období p edcházející insolvennímu návrhu takto: p i obratu do 250 mil. K 83 000 K, od 250 mil. do 500 mil. K 166 000 K, od 500 mil. do 750 mil. K 249 000 K, od 750 mil. do 1 mld. K 332 000 K, nad 1 mld. K 415 000 K. Z ustanovení § 5 vyhlášky vyplývá, že nelze-li odmČnu urit postupem podle § 1 až 4, rozhodne o výši odmČny insolvenní soud s p ihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náronosti vykonávané innosti insolvenního správce. Podle ustanovení § 6 vyhlášky bylo-li v insolvenním ízení inných více insolvenních správc , zástupce insolvenního správce, oddČlený insolvenní správce, zvláštní insolvenní správce nebo p edbČžný správce, náleží každému z nich podíl odmČny odpovídající zejména délce doby, rozsahu a náronosti jejich innosti. Nejvyšší soud p edesílá, že vyhláška je v intencích ustanovení § 38 odst. 5 insolvenního zákona oním zvláštním p edpisem, podle kterého se odmČna insolvenního správce stanoví, a to i na základČ zmocnČní obsaženého v ustanovení § 431 písm. b/ insolvenního zákona (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. zá í 2010, sen. zn. 29 NSýR 27/2010, uve ejnČné pod íslem 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud správnČ vystihl, že je-li v pr bČhu insolvenního ízení inných více správc -zde p edbČžná správkynČ, jež se následnČ stala insolvenní správkyní s plnou p sobností, insolvenní správce a oddČlený správce-je nezbytné v souladu s ustanovením § 6 vyhlášky nejprve stanovit jedinou celkovou odmČnu insolvenních správc pro celé ízení (dle ustanovení § 1 až 5 vyhlášky) a následnČ urit podíly jednotlivých správc na této odmČnČ. P i urení celkové odmČny insolvenního správce v p ípadČ zp sobu ešení dlužníkova úpadku reorganizací se postupuje dle ustanovení § 2 vyhlášky, podle kterého je t eba pro výpoet odmČny zjistit dvČ rozhodné skutenosti, a to výši (sazbu) odmČny a poet zapoatých mČsíc od rozhodnutí o povolení reorganizace až do jejího skonení, tedy fakticky do rozhodnutí dle ustanovení § 364 odst. 2 insolvenního zákona. Pro urení podíl jednotlivých správc inných v pr bČhu insolvenního ízení na odmČnČ pak ustanovení § 6 vyhlášky p íkladmo vypoítává jednotlivá kritéria, kterými se insolvenní soud musí ídit. Nejvyšší soud p isvČduje odvolacímu soudu i v jeho závČru, že vzhledem k obdobné úpravČ ustanovení § 9 konkursní vyhlášky (jen s tím rozdílem, že tehdejší úprava výslovnČ hovo ila o kritériích délky doby a rozsahu innosti), jsou p imČ enČ použitelné závČry vyjád ené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4135/2011. Nejvyšší soud v nČm vysvČtlil, že ustanovení § 9 odst. 1 konkursní vyhlášky neupravuje zp sob výpotu konkursní odmČny (ta se uruje podle ustanovení § 6 až 8 konkursní vyhlášky), nýbrž stanoví kriteria, 29 NSýR 54/2013 podle kterých se urí podíl v konkursu postupnČ inných správc konkursních podstat na již vypotené konkursní odmČnČ. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že dovolatel se mýlí, když usuzuje, že by mČla být každému správci innému v jednom insolvenním ízení (p i reorganizaci) urena jeho odmČna samostatnČ (oddČlenČ), aniž by byl aplikován postup a kritéria upravená v ustanovení § 6 vyhlášky. Lichá je i jeho námitka, že rozdČlením jedné (celkové) odmČny mezi více v ízení inných správc dochází ke krácení odmČny urené jednotlivým správc m podle ustanovení § 2 vyhlášky. Dovolatel totiž p ehlíží, že ustanovení § 2 vyhlášky neuruje, který z více v ízení inných správc a v jaké výši obdrží odmČnu, ale slouží pouze k výpotu odmČny (její výše). Jinak eeno, skutenost, že uritá osoba p sobila v dobČ po povolení reorganizace po uritou dobu jako insolvenní správce, ještČ neznamená, že její odmČnu musí nutnČ p edstavovat ástka vypotená podle ustanovení § 2 vyhlášky za dobu p sobení této osoby ve funkci. Celková odmČna totiž bude za použití ustanovení § 6 vyhlášky rozdČlena mezi jednotlivé v ízení inné správce, p iemž souty jejich odmČn budou odpovídat jedné celkové odmČnČ insolvenního správce za celé insolvenní ízení. Konstrukce vyhlášky (stejnČ jako tomu bylo u konkursní vyhlášky) vychází z toho, že stanovená odmČna insolvenního správce bude vždy stejná, a již v ízení tuto funkci vykonávala jedna osoba, anebo bylo v ízení inných více správc . Je tomu tak proto, že pro vČ itele a dlužníka není podstatné, kolik osob bylo inných ve funkci insolvenního správce, zda byl ustaven zástupce insolvenního správce, zvláštní insolvenní správce nebo oddČlený insolvenní správce. RovnČž je nerozhodné, zda insolvenní správce (p ed rozhodnutím o úpadku) vykonával funkci p edbČžného insolvenního správce. Nelze p ehlédnout, že dovolatel odvolacím soudem zvolený výklad vyhlášky zpochyb uje pouze pro p ípady, kdy je jako zp sob ešení úpadku urena reorganizace, maje za to, že se uplatní pouze tehdy, je-li zp sobem ešení dlužníkova úpadku konkurs. Tento názor však nem že obstát, nebo z ustanovení § 6 vyhlášky nic takového nevyplývá. Naopak, toto ustanovení logicky navazuje na p edchozí ustanovení vyhlášky, která (samostatnČ) upravují zp sob výpotu odmČny pro jednotlivé zp soby ešení úpadku (§ 1 až 3), stanoví zp sob urení odmČny pro p ípad, kdy dojde k p emČnČ reorganizace v konkurs nebo ke zrušení schváleného oddlužení a k prohlášení konkursu (§ 4), a pamatují i na situace, kdy nelze odmČnu urit postupem podle ustanovení § 1 až 4 vyhlášky (§ 5). Vyhláška tedy v oznaených ustanoveních nejprve upravuje výši odmČny (v závislosti na p ijatý zp sob ešení úpadku a event. jeho zmČnu v pr bČhu insolvenního ízení) a poté uruje, jak s touto odmČnou naložit (jakým zp sobem ji rozdČlit), bylo-li v ízení inných více správc . Celkovou odmČnu insolvenního správce, jak plyne z ustanovení § 1 až 5 vyhlášky, proto nelze navyšovat (a dovolatelova argumentace nevybízí k niemu jinému) jen proto, že v ízení bylo inných více insolvenních správc . Jinak než rozhodnutím dle ustanovení § 38 odst. 3 insolvenního zákona nelze (celkovou) odmČnu zvýšit. V projednávané vČci tedy odvolací soud správnČ uzav el, že insolvenní soud nepostupoval d slednČ podle ustanovení § 6 vyhlášky, když neuril jednu celkovou odmČnu, kterou by rozdČlil mezi všechny osoby inné v ízení (jako p edbČžný správce, insolvenní správce a oddČlený správce) podle stanovených kritérií, a namísto toho uril odmČnu oddČlenému správci a J. B. za dobu výkonu funkce p edbČžné správkynČ zvláš , nikoliv jako podíl na celkové odmČnČ. Správný je proto i závČr odvolacího soudu, že rozhodnutí pod body IV., VI. a VIII. výroku usnesení insolvenního soudu (odvoláním výslovnČ nenapadené), mají v dané vČci povahu závislých výrok ve vztahu k rozhodnutí o odmČnČ p iznané J. B. za dobu výkonu funkce p edbČžné správkynČ (bodu XII. výroku).

Jelikož se dovolateli prost ednictvím uplatnČné dovolací argumentace nepoda ilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud zamítl dovolání podle ustanovení § 243d písm. a/ o. s. . Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, dlužníku, bývalé insolvenní správkyni a oddČlenému správci se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 30. zá í 2015

Mgr. Milan P o l á š e k, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.