32 ICm 4326/2017
Jednací číslo: 32 ICm 4326/2017-13 (KSBR 32 INS 9652/2012-C2-5)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Pospíchalem ve věci

žalobce: Ing. Miloslav Půček, Nad Vývozem 4876, 760 05 Zlín, insolvenční správce dlužnice Květoslavy Šimákové, r. č. 455408/482, Štefánikova 6307, 760 01 Zlín,

proti žalovanému: JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., IČO: 662 53 799, soudní exekutor, Novobranská 20, 412 01 Litoměřice

o určení pohledávky

takto:

I. Žalovaný nemá vůči dlužníkovi: Květoslava Šimáková, r. č. 455408/482, Štefánikova 6307, 760 01 Zlín, pohledávku ve výši 6.000,-Kč s právem na uspokojení ze zajištění ve výši 6.000,-Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit na účet Krajského soudu v Brně, číslo: 3703-5720621/0710, konstantní symbol: 1148, variabilní symbol: 3243432617 u České národní banky, Praha, pobočky Brno-město, nebo kolkovými známkami soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč.

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Jitka Hrdinová. isir.justi ce.cz -2- (KSBR 32 INS 9652/2012-C2)

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 26. 10. 2012, soudu doručenou dne 26. 10. 2012, se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá vůči dlužnici zajištěnou pohledávku. Uvedl, že žalovaný podal dne 10. 8. 2012 přihlášku pohledávky č. 7 v celkové výši 6.000,-Kč. Na přezkumném jednání tuto pohledávku popřel co do pravosti a pořadí. Dále uvedl, že usnesením okresního soudu byla podle rozhodčího nálezu nařízena exekuce na majetek dlužnice a exekucí byl pověřen žalovaný. Rozhodčí nález však nezakládá vykonatelnost pohledávky, neboť daná listina není listinou na základě, které by bylo možno vést výkon rozhodnutí- rozhodce dovozoval svoji pravomoc z nekalé rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem věřitele a dlužnicí. Po dlužnici proto nelze žádat, aby hradila náklady exekuce, která neměla být nařízena. 2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 20. 10. 2017 k podané žalobě uvedl, že pohledávka vznikla z titulu úhrady nákladů exekučního řízení vedeného na základě usnesení okresního soudu vydaného na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu a je zajištěná. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. K projednání věci nařídil soud jednání na den 10. 1. 2018. Z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti: -z rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Lubomírem Matějem, Hradec Králové dne 14. 11. 2011 pod číslem jednacím 1102198/2011 soud zjistil, že dlužnice je povinna zaplatit věřiteli REDSPARK ASSETS LIMITED, Nikosia (dále jen věřitel) částku 4.881,60 Kč s přísl.. Dále z toho rozhodčího nálezu z bodu 1. odůvodnění soud zjistil, že rozhodčí smlouvou se právní předchůdce věřitele a dlužnice dohodli, že veškeré spory o nároky ze smlouvy o úvěru a v souvislosti s ní má rozhodovat jeden rozhodce v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů s tím, že právo volby rozhodce z určených rozhodců má vždy strana žalující; -z usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 12. 2011, jednací číslo 16EXE2783/2011-24 insolvenční soud zjistil, že podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Lubomíra Matěje, č.j. 1102198/2011 ze dne 14. 11. 2011 nařídil Okresní soud ve Zlíně, k vymožení pohledávky věřitele ve výši 4.881,60 Kč s přísl. vůči povinné Květoslavě Šimákové, Zlín (dále jen dlužnice) exekuci na její majetek a provedením této exekuce pověřil žalovaného; -z exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 13. 1. 2012, pod číslem jednacím 124 EX 26922/11-33 insolvenční soud zjistil, že za účelem uspokojení pohledávky věřitele rozhodl o provedení exekuce proti dlužnici zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech dlužnice; -z exekučního příkazu vydaného žalovaným dne 13. 1. 2012, pod číslem jednacím 124 EX 26922/11-34 insolvenční soud zjistil, že za účelem uspokojení pohledávky věřitele rozhodl o provedení exekuce proti dlužnici zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech dlužnice a jejího manžela; -z příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného žalovaným dne 18. 4. 2012, pod číslem jednacím 124 EX 26922/11-46 insolvenční soud zjistil, že žalovaný rozhodl o nákladech exekuce ve shora uvedené věci; -z přihlášky pohledávky č. 7 vedené u zdejšího soudu v insolvenční věci dlužnice soud zjistil, že žalovaný si přihlásil do tohoto řízení pohledávku ve výši 6.000,-Kč, včetně práva na uspokojení ze zajištění ve stejné výši;

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Jitka Hrdinová. -3- (KSBR 32 INS 9652/2012-C2)

-ze zápisu z přezkumného jednání ze dne 26. 9. 2012 vyplývá, že přezkumné jednání ve věci dlužnice bylo téhož dne provedeno; -ze seznamu přihlášených pohledávek, z přezkumného listu týkající se přihlášené pohledávky č. 7 vyplývá, že pohledávka žalovaného na přezkumném jednání byla žalobcem popřena co do pravosti (pohledávka nevznikla) a co do pořadí (právo na uspokojení ze zajištění nevzniklo). 4. Podle ust. 120 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Podle ust. § 39 z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 5. Z provedených důkazů vyplývá, že žalovaný si přihlásil do probíhajícího insolvenčního řízení dlužnice pohledávku ve výši 6.000,-Kč s právem na uspokojení ze zajištění, která na přezkumném jednání nebyla co do pravosti a pořadí zjištěna. Soud se při svém rozhodování nejdříve zabýval otázkou včasnosti podané určovací žaloby. Vzhledem k datu přezkumného jednání (26. 9. 2012) a datu jejího podání (26. 10. 2012) byla podána včas. Jako další podstatnou otázkou se soud zabýval tím, zda rozhodčí nález může založit vykonatelnost předmětné pohledávky a dospěl k závěru, že nikoliv. Z rozhodčího nálezu jasně vyplývá, že rozhodce má určit strana žalující a toto ujednání zakládá neplatnost rozhodčí doložky. K tomu soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1098/2016: K otázce jmenování rozhodce žalující stranou se vyjádřil již Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10. Tento nález sice řeší platnost rozhodčích doložek ve spotřebitelských věcech, ale závěry v něm obsažené týkající se limitů smluvní autonomie lze vztáhnout i na rozhodčí řízení, kde spotřebitel na jedné straně nevystupuje. Ústavní soud v uvedeném nálezu dovodil: Pokud byla v právní praxi v souvislosti s uzavíráním rozhodčích doložek zdůrazňována smluvní autonomie stran, Ústavní soud k tomu opakovaně podotýká, že tato není zcela neomezená. Právo na výběr rozhodce totiž nemůže být zneužito ve prospěch jedné ze stran. Limitem autonomie vůle je v tomto případě čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Na jedné straně zde tedy vystupuje právo svobodně si určit, jakému způsobu přezkumu bude konkrétní právní vztah podroben, na straně druhé je toto právo omezeno základními procesními pravidly a zásadami. Za přípustný by případně mohl být považován takový postup, při němž s výběrem rozhodce souhlasili oba účastníci, tzn., že výběr by nebyl ponechán pouze na vůli jediného účastníka, neboť jinak by v právech a povinnostech stran mohla vzniknout nerovnováha plynoucí z rozhodčí doložky. Způsob jmenování či určování rozhodců by tedy měl v každém případě být v souladu se zásadou rovnosti stran jako jedním ze základních procesních principů, na kterém je soudní i rozhodčí řízení postaveno. Z tohoto pohledu je nežádoucí, aby rozhodci byli určeni zcela nebo převážně jednou stranou. Stejné pravidlo je třeba aplikovat v případě, že je určen jen jediný rozhodce. Pokud jde o konkrétní skutkový stav, kdy by výběr rozhodce měl být ponechán na vůli pouze jednoho z účastníků, nelze takové ujednání o určení rozhodce v rozhodčí smlouvě považovat za platné pro rozpor s § 39 obč. zák. z důvodu narušení zásady rovnosti stran v řízení. .

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Jitka Hrdinová. -4- (KSBR 32 INS 9652/2012-C2)

6. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, neplatnost rozhodčí doložky má za následek nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu a vydaný rozhodčí nález je tak pro nedostatek pravomoci rozhodce nicotný; protože je rozhodčí nález nicotný, nevznikl žalovanému nárok na náhradu nákladů exekučního řízení vůči dlužnici a z toho důvodu mu ani nemohl vůči dlužnici vzniknout nárok na uspokojení jeho pohledávky ze zajištění a proto soud rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení měl ve věci plně úspěšný žalobce. Vzhledem tomu, že žalobce žádné náklady řízení nepožadoval, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 8. O zaplacení soudního poplatku soud rozhodl podle ust. § 2 odst. 3 a položky 13 bod 1. písm. a) Sazebníku poplatků z.č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Olomouci, prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Brno 10. ledna 2018

JUDr. Jaroslav Pospíchal v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. Jitka Hrdinová.