32 Cdo 981/2013
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




32 Cdo 981/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Stavební spořitelny České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 180/1632, PSČ 130 11, identifikační číslo osoby 60 19 76 09, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, proti žalovaným 1) J. S. , a 2) J. S. , zastoupenému JUDr. Zbyňkem Kajerem, advokátem se sídlem v Prachaticích, Pivovarská 197, o zaplacení částky 302.998,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 20 EC 1174/2011, o dovolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. července 2012, č. j. 22 Co 1362/2012-105, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a žalovaný 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 19. prosince 2011, č. j. 20 EC 1174/2011-58, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 302.998,10 Kč s příslušenstvím blíže specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem označeným v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalovanému 2) [první výrok], změnil jej ve výroku o nákladech řízení ve vztahu k žalovanému 2) [druhý výrok] a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu podal žalovaný 2) dovolání, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), resp. s ohledem na poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání bez dalšího, i o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel popisuje svou sociální, zdravotní a finanční situaci a odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. možností delší lhůty k plnění nebo možností splátek, přestože žalovaná 1) navrhovala plnění ve splátkách. Je-li takový návrh podán, musí se jím soud zabývat. Soud prvního stupně pouze uvedl, že návrh na splátky je pro žalobkyni nepřijatelný. Odvolací soud se touto otázkou vůbec nezabýval. Rovněž se nezabýval skutečností, že dovolatel se dostal do špatné finanční situace v důsledku dražby jeho nemovitosti vydražené za podstatně nižší cenu, než byla cena obvyklá. Nesprávné právní posouzení podle dovolatele spočívá i v tom, že neposoudil uplatněný nárok z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), tvrdil-li tomu odpovídající skutečnosti a ty vyšly v řízení najevo.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a ve vztahu k dovolateli i rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání není přípustné.
Dovolání směřující proti rozsudku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně lhůty k plnění přisouzené částky, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2006, sp. zn. 33 Odo 692/2006, in www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu bez dalšího odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání by tak mohlo být přípustné jen podle písmene c), tedy dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Vzhledem k tomu je nerozhodné, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003, in www.nsoud.cz).
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel nevymezil žádnou právní otázku ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž takovou otázku nelze dovodit ani z námitek dovolatele. S výhradou, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. z důvodu jeho zdravotního stavu, sociální a finanční situace, dovolatel přichází v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř. až v dovolacím řízení. Odvolací soud ani soud prvního stupně se posouzením výkonu práva žalobkyně z pohledu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nezabýval, neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení. Svou nepříznivou situaci dovolatel v předcházejícím řízení uváděl jako důvod k plnění ve splátkách.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného 2) bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu