32 Cdo 981/2012
Datum rozhodnutí: 25.04.2012
Dotčené předpisy: § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., § 107a o. s. ř., § 2 o. s. ř.




32 Cdo 981/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Ocelářská 799, proti žalovanému Ing. arch. P. R. , zastoupenému JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem, se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Preslova 9, o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví na straně žalobce, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 121 C 128/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2011, č. j. 15 Co 271/2011-67, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2011, č. j. 15 Co 271/2011-67, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. července 2011, č. j. 121 C 128/2010-55, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 500.000,- Kč jako smluvní pokuty za prodlení se zhotovením a předáním díla - rekonstrukce rodinného domu žalobce podle smlouvy o dílo uzavřené dne 7. ledna 2009. Žalovaný v rámci své procesní obrany namítal, že žádnou smlouvu s žalobcem neuzavřel, žalobce ani nezná a je mu známo, že cca od poloviny roku 2006 se za něho (za žalovaného) vydává jistý J. R., který mimo jiné jménem žalovaného uzavírá smlouvy, za což je trestně stíhán v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 139/2009.
Dne 1. července 2011 podal žalobce návrh, aby do řízení na jeho místo vstoupila jako postupník žalobou uplatněné pohledávky společnost MBV centrum s. r. o. se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, identifikační číslo osoby 28302419. K návrhu přiložil smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 28. června 2011 a souhlas postupníka se vstupem do řízení.
Žalovaný, jenž v podání došlém soudu dne 7. července 2011 reagoval na oznámení žalobce o postoupení předmětné pohledávky, poukázal na to, že žalobce poté, co si zřejmě ověřil důvodnost jeho obrany, opakovaně žádal o odročení přípravného jednání a následně navrhl žalovanému, že vezme žalobu zpět, vzdá-li se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení. Poté, co žalovaný na tento návrh nepřistoupil (požadoval nahradit polovinu svých nákladů), obdržel oznámení žalobce o postoupení. Žalobcův postup je podle přesvědčení žalovaného účelový a jeho jediným cílem je zprostit se povinnosti k náhradě nákladů řízení. V souvislosti s tím žalovaný namítal, že z navržených důkazů je zřejmé, že žalobce vůči němu pohledávku neměl a s údajnou smlouvou o postoupení pohledávky tak nemůže být spojen převod práva v intencích ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Žalovaný argumentoval, že kromě absence podmínek podle ustanovení § 107a o. s. ř. by mělo být přihlédnuto rovněž k účelovosti jednání žalobce, jemuž by neměla být poskytnuta právní ochrana.
Okresní soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 19. července 2011, č. j. 121 C 128/2010-55, že v řízení bude pokračováno na straně žalobce se společností MBV centrum s. r. o. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce doložil převod práva platnou a účinnou smlouvou a že nabyvatel práva se svým vstupem do řízení souhlasil, a nesouhlas žalovaného posoudil s poukazem na ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. jako právně neúčinný.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. září 2011, č. j. 15 Co 271/2011-67, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu vyložil, že soud při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. zkoumá pouze tolik, zda se jedná o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod (přechod) práva nebo povinnosti, neboť posouzení, zda tvrzené právo původnímu účastníku svědčí a zda je postupní smlouva platným právním úkonem, je již posouzením věci samé.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že nezkoumal jím zpochybněnou pravost smlouvy o postoupení pohledávek, resp. pravost podpisu jednatele postupníka na této smlouvě. Argumentoval, že odvolací soud měl důkladně zkoumat, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, jak předpokládá ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř., když v předchozím řízení vyšlo najevo, že žalobce si je dobře vědom nedostatku pasivní legitimace žalovaného a jeho kroky v řízení jsou vedeny pouze snahou vyhnout se povinnosti hradit náklady řízení.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro zjevnou bezdůvodnost. Ztotožnil se se závěry soudů nižších stupňů a argumentoval, že dovolatel své námitky neopřel o žádnou relevantní skutečnost ani důkaz , zejména nenavrhl důkaz znaleckým posudkem.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) Nejvyšší soud dovodil, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání je též důvodné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (odstavec 2 věta první).
Podle ustanovení § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněném pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup by byl namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, in www.usoud.cz , že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit skutečnost, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy).
Odvolacímu soudu nelze vytýkat, že citovanou judikaturu nerespektoval, neboť v době, kdy rozhodoval, jí tu ještě nebylo. To však nemůže nic změnit na skutečnosti, že právní posouzení, na němž spočívá jeho rozhodnutí, je v otázce právní relevance námitky účelovosti postupu žalobce při postupování pohledávky a při využití úpravy procesního nástupnictví v ustanovení § 107a o. s. ř., v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a je tudíž nesprávné. Odvolací soud (objektivně vzato) pochybil, jestliže se námitkou žalovaného věcně nezabýval a nevyhodnotil její důvodnost z pohledu ustanovení § 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, co vyšlo v řízení najevo, mimo jiné též k předchozímu žalobcovu procesnímu postupu (vedle žalovaným zdůrazněných návrhů na odročení srov. též neúspěšný návrh na přerušení řízení, učiněný v reakci na procesní obranu žalovaného obsaženou v jeho vyjádření k žalobě).
Dovolací důvod stanovený v § 241a odst. 1 písm. b) o. s .ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, byl tedy uplatněn po právu.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2012

JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu