32 Cdo 981/2009
Datum rozhodnutí: 21.04.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 981/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Č. r. M. f., , proti žalované E. s. r. o., , zastoupené JUDr. D. H., advokátem, , o zaplacení částky 447.034,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 12/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. července 2008, č. j. 5 Cmo 271/2008-245, takto:


Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 10. října 2007, č. j. 13 Cm 12/2000-217, ve znění opravného usnesení ze dne 26. února 2008, č. j. 13 Cm 12/2000-234, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích - odkazuje na ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) - připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně Č. k.a. vstoupila společnost A. C. L., (dále též jen společnost ).


Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že přechod práv a povinností k pohledávce, jejíž zaplacení je předmětem sporu, byl doložen smlouvou o postoupení pohledávky z 5. prosince 2005 uzavřenou mezi dosavadní žalobkyní (Č. k.a.) a společností J. M. S. L.. a následnou smlouvou o postoupení pohledávky z 12. prosince 2005 uzavřenou mezi J. M. S. L.. a společností, přičemž společnost se vstupem do řízení souhlasila.


Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci. Podle názoru žalované může být subjektem vstupujícím do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. výlučně ten nabyvatel práva, který práva a povinnosti nabyl od dosavadního účastníka řízení. Tímto nabyvatelem je společnost J. M. S. L. a jedině její vstup do řízení mohla dosavadní žalobkyně navrhnout. Jmenovaná cizozemská společnost by mohla vstup společnosti A. C. L. navrhnout až poté, co by se sama stala účastníkem řízení.


Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nebyla dostatečně zjištěna právní subjektivita obou cizozemských společností. Ta měla být posouzena podle právního řádu A. a W., resp. irského práva a odvolací soud měl provést dokazování nejen žalobkyní předloženými listinami, ale také zjištěním obsahu příslušného cizího práva. Odvolací soud pochybil, když dovolatelce neumožnil seznámit se s listinami předloženými v průběhu odvolacího řízení (a vznést k nim námitky). Namítá, že o procesním nástupnictví bylo rozhodnuto na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, protože označení společnosti A. C. L. na listině označené jako C. o. I. se neshoduje s označením společnosti uvedeným v usnesení soudu prvního stupně na č. l. 217, resp. 234. Uvedená listina je pouze kopií uloženou do spisu , u níž není jasné, kdo její věrnost ověřil a lze z ní dovodit existenci společnosti nejvýše k datu 28. září 2005. Vedle toho se odvolací soud nezabýval námitkou žalované, zda osoby, které smlouvy o postoupení pohledávek podepsaly, byly oprávněny za společnosti jednat a je zastupovat. Odvolací soud nezkoumal, zda nešlo o předstírané právní úkony, které měly pouze zastřít postoupení pohledávky na třetí osobu. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; není však důvodné.


Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).


Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoliv, popř. zda podle označené právní skutečnosti bylo převedeno (přešlo) na jiného, když takové posouzení se týká již posouzení věci samé. K tomuto závěru se přihlásil rovněž v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s tím, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§ 107a o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku.


Dovolatelkou uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení. Námitka, že odvolací soud se nezabýval zjištěním, zda smlouvy o postoupení pohledávek byly podepsány k tomu pověřenými osobami a jde o platné smlouvy, tak není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř.


Nedůvodnými Nejvyšší soud shledává rovněž výhrady týkající se opakovaného postupu pohledávky. Z ustanovení § 107a o. s. ř. je nepochybné, že návrh na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka je oprávněn učinit pouze žalobce (jako účastník řízení). Přitom není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní žalobce navrhl, aby do řízení vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů práva (povinnosti), o něž v řízení jde. Osoba, jejíž vstup do řízení je navržen, se pak stává účastníkem řízení až právní mocí usnesení, kterým soud návrhu podle § 107a o. s. ř. vyhověl (a k témuž datu přestává být účastníkem řízení ten, na jehož místo nový účastník vstoupil). Do té doby zůstává účastníkem řízení ten, kdo jím byl v době vydání usnesení podle § 107a o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 47/2005, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2006, pod číslem 48).


Opodstatněnou neshledává Nejvyšší soud ani výhradu, že soudy nižších stupňů se měly zabývat otázkou, podle jakého práva měla být posuzována právní subjektivita cizozemských společností. Skutečnost, že osoba, o jejímž vstupu do řízení na místo dosavadní žalobkyně soud rozhoduje, je právnickou osobou založenou podle práva cizího státu, mající sídlo v zahraničí, nemá na užití a aplikaci § 107a o. s. ř. žádný vliv.


Námitka, že odvolací soud pochybil, když dovolatelce neumožnil seznámit se s listinami o postoupení pohledávky, není důvodná, protože k rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka není nutné nařizovat jednání a provádět dokazování (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 843/2004).


Protože se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. dubna 2009


JUDr. Hana G a j d z i o k o v á


předsedkyně senátu