32 Cdo 797/2007
Datum rozhodnutí: 21.01.2008
Dotčené předpisy:





32 Cdo 797/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc., a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně C. c. i. C. r. s.r.o., zastoupené JUDr. J. T., advokátem proti žalovanému M. H., zastoupenému JUDr. P. K., advokátem, o zaplacení 529 239 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 22/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2006, č.j. 15 Co 150/2005-205, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2006, č.j. 15 Co 150/2005-205, se zrušuje, a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 18. dubna 2003, č.j. 9 C 22/96-151, poté co jeho dřívější mezitímní rozsudek ze dne 3. července 2000, č.j. 9 C 22/96-58, byl zrušen Krajským soudem v Ostravě rozsudkem ze dne 13. listopadu 2001, č.j. 15 Co 733/2000-107, a vrácen k dalšímu řízení se závazným právním názorem, zamítl žalobu na zaplacení 529 239 Kč se 7,5% úrokem od 5. 4. 2002 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky, resp. jejich právními předchůdci, byly dne 16. 1. 1989 a 4. 10. 1989 uzavřeny smlouvy o provedení náhradní rekultivace. Tyto smlouvy soud posoudil s poukazem na § 763 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) jako smlouvy uzavřené podle § 356 hospodářského zákoníku (dále jen HZ ) a to smlouvy o provedení jiných prací a výkonů a dále s přihlédnutím k vyhlášce č. 73/1967 Sb., kterou se vydávaly základní podmínky dodávky oprav zemědělských a lesních mechanizačních prostředků, polních a zemních prací, chemizace a jiných zemědělských prací. Podle § 21 odst. 1 cit. vyhlášky, ve znění do 31. 12. 1989, potvrzoval splnění provedených zemědělských prací odběratel dodavateli písemně. Protože žalobkyně neprokázala, že by provedení náhradní rekultivace bylo žalovanému, resp. jeho právnímu předchůdci, písemně předáno, když zápis o předání a převzetí rekultivačních prací ze dne 20. 3. 2002 nebyl podepsán zástupci žalovaného, soud žalobu na zaplacení ceny náhradní rekultivace zamítl. Nezabýval se již žalovaným vznesenou námitkou promlčení uplatněného nároku.


Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. června 2006, č.j. 15 Co 150/2005-205, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Než přistoupil k posouzení celé věci, zabýval se otázkou, zda nárok není vzhledem k uplatněné námitce promlčení před soudem prvního stupně již promlčen. Odvolací soud konstatoval, že žaloba byla podána 23. 1. 1996 a vyšel ze zjištění, že žalobou uplatněná pohledávka byla vyúčtována fakturou č. 910294 vystavenou dne 1. 7. 1992, v níž byla uvedena splatnost 15. 7. 1992, z čehož dovodil, že promlčecí doba podle hospodářského zákoníku, který bylo třeba v daném případě aplikovat, počala běžet dnem následujícím po dni splatnosti, tedy 16. 7. 1992, skončila dne 16. 7. 1995 a uplatněný nárok byl již ke dni podání žaloby promlčen. Z uvedeného důvodu potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, jako věcně správné. S ohledem na uvedený právní názor se již nezabýval námitkami uplatněnými v odvolání.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolatelka především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jí uplatněný nárok je promlčen. Poukazuje na dřívější mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, podle něhož byla rekultivace provedena a dokončena až vydáním kolaudačního rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 11. 2. 1993, proto splatnost pohledávky podle dovolatelky mohla nastat nejdříve v tento den, tudíž s ohledem na podání žaloby dne 23. 1. 1996 nemohl být nárok žalobkyně posouzen jako promlčený. Má za to, že na uvedené skutečnosti nemění nic předčasné vyúčtování pohledávky a ani nesprávně uvedená splatnost pohledávky v následných smlouvách o postoupení pohledávky. Upozorňuje na pochybení odvolacího soudu, který pominul, že nárok na zaplacení ceny rekultivace mohl vzniknout až jejím dokončením jako celku, tj. až právní mocí kolaudačního rozhodnutí. Posouzení námitky promlčení jen s ohledem na předmětnou fakturu ze dne 1. 7. 1992 považuje dovolatelka za nesprávné, když faktura je jen účetním dokladem bez jakéhokoli vztahu ke vzniku nároku na zaplacení ceny za provedení prací. Odvolací soud se však námitkami žalobkyně ohledně provedení - dokončení rekultivace vůbec nezabýval, posuzoval jen namítané promlčení uplatněné pohledávky, ač soud prvního stupně v otázce promlčení nároku nezaujal žádný právní závěr, tudíž podle dovolatelky odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání posoudil Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) podle občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném před 1. 4. 2005 (dále opět jen o. s. ř.).


Dovolání je v dané věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí okresního soudu zrušil. Dovolání splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř., bylo podáno včas, osobou oprávněnou (žalobkyní), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.) a vychází z možných dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.


Dovolatelkou uplatněným nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolací soud ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. danou věc nesprávně posoudil.


Odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení běhu promlčecí doby, jestliže vázal posouzení jejího běhu jen na splatnost faktury, neboť běh promlčecí doby nelze jen na tuto skutečnost vázat.


Podle § 376 HZ vzniká právo a povinnost fakturovat dnem splnění (částečného splnění) dodávky.


Ve smyslu § 378 HZ je rozhodující pro okamžik počátku běhu promlčecí doby vznik práva fakturovat, avšak toto právo se váže podle § 376 HZ ke splnění závazku ze smlouvy, přičemž podle skutkových zjištění soudu prvního stupně ke splnění závazku nedošlo. Na základě tohoto zjištění pak soud prvního stupně žalobu zamítl.


Odvolací soud se však přezkoumáním tohoto závěru nalézacího soudu, který byl napaden odvoláním, vůbec nezabýval a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil na základě jiného výše uvedeného právního posouzení. V tomto směru je třeba konstatovat, že námitka dovolatelky, jíž poukazuje na to, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je oprávněná.


Podle § 212, věty první, o. s. ř. odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Odvolací soud pochybil, pokud ve smyslu uvedeného ustanovení v dané věci nepostupoval.


Dovolací soud v tomto směru odkazuje na judikát Ústavního soudu ČR publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod označením 61/1995, podle něhož je porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod o právu občana na soudní ochranu a v konečném důsledku i ustanovení čl. 90 Ústavy ČR, podle kterého jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, jestliže se soud při svém rozhodování nikterak nezabýval námitkami účastníka a nekonal v tomto směru žádné dokazování a nezhodnotil tyto námitky v odůvodnění rozhodnutí.


Dovolací soud dospěl k závěru, že za takové odůvodnění ve smyslu výše uvedeného není možno považovat jen konstatování odvolacího soudu, že s ohledem na svůj právní závěr o promlčení nároku se již námitkami uplatněnými v odvolání nezabýval.


Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., byl tedy uplatněn důvodně.


Protože nebylo možno dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 21. ledna 2008


JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á


předsedkyně senátu