32 Cdo 763/2011
Datum rozhodnutí: 22.01.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 408 odst. 1 obch. zák., § 310 obch. zák.




32 Cdo 763/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem se sídlem v Praze 6, Českomalínská 516/27, proti žalovaným 1) ANTREX - HANNIBAL, s.r.o ., se sídlem v Praze 9, Ve Žlíbku 1800, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 62 57 78 32 a 2) Z. R. , zastoupenému Mgr. Radkem Chaloupkou, advokátem se sídlem v Plzni, B. Smetany 2, o zaplacení částky 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 30/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2010, č. j. 11 Co 431/2009-128, ve znění usnesení ze dne 11. ledna 2011, č. j. 11 Co 431/2009-147, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze označenému v záhlaví, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 1. června 2009, č. j. 52 C 30/2008-111, ve znění opravného usnesení ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 52 C 30/2008-124, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl proti druhému žalovanému žalobu o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a druhým žalovaným, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu a k bodu 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném do 31. prosince 2012], jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně ve svém prvním rozsudku ve věci rozhodl shodně - žalobu proti druhému žalovanému zamítl). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo zrušeno k 31. prosinci 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení námitky promlčení vznesené druhým žalovaným, jenž je ručitelem za závazek dlužníka ze smlouvy o úvěru, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Je tomu tak proto, že výkladem ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) ve vztahu k ustanovení § 310 obch. zák. se Nejvyšší soud již zabýval v rozsudku ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 884/2011, který je veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách. V něm dovodil, že ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), a to aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh. Pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, zakazuje v tomto řízení uplatnit námitku promlčení. Z ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. plynoucí nemožnost dlužníka vznést námitku promlčení neznamená, že by ručitele za pohledávku dlužníka, proti němuž nebylo zahájeno před uplynutím desetileté promlčecí doby soudní nebo rozhodčí řízení, stíhal týž zákaz namítnout promlčení jako dlužníka. Závěr odvolacího soudu o promlčení pohledávky dovolatelky proti druhému žalovanému je s citovaným rozhodnutím v souladu.
Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit druhému žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč a celkem činí 12.463,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu