32 Cdo 728/2010
Datum rozhodnutí: 18.05.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 728/2010

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. J. K. , zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, proti žalovanému Ing. T. T. , zastoupenému JUDr. Milošem Švrčkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo náměstí 18, o 672 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 9 C 755/1998, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2009, č. j. 28 Co 390/2007-266, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Houžvičky.
O d ů v o d n ě n í :


Žalovaný podal dovolání proti výrokům v záhlaví označeného rozsudku, jimiž Krajský soud v Brně potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. června 2007, č. j. 9 C 755/1998-219, ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 672 000 Kč se 14,5% úrokem z prodlení z této částky od 5. května 1998 do zaplacení (výrok I.), změnil ho ve zbývající části vyhovujícího výroku ve věci samé ohledně dalšího přiznaného příslušenství tak, že žalobu zamítl (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem za řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.) a uložil žalobci i žalovanému nahradit náklady řízení České republice (výrok č. V a VI.).
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Rozsudečným druhým výrokem, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve zbytku soudem prvního stupně přiznaného příslušenství tak, že žalobu zamítl, nemohla být žalovanému způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadl-li tudíž dovolatel dovoláním i tento výrok rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného v tomto rozsahu odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. b) o. s. ř.].
Dovolání však není přípustné ani ve zbývajícím rozsahu.
Napadl-li dovolatel dovoláním první výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé v rozsahu částky 672 000 Kč se 14,5% úrokem z prodlení z této částky od 5. května 1998 do zaplacení, přicházela by v úvahu [v situaci, kdy dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky ze dne 10. dubna 2000, č. j. 9 C 755/98-69, a ze dne 27. června 2007, č. j. 9 C 755/1998-219 v rozsahu částky 672 000 Kč se 14,5% úrokem z prodlení z této částky od 5. května 1998 do zaplacení ve vztahu k žalovanému (původně označenému jako žalovaný 1) stejně žalobě vyhověl] přípustnost dovolání pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Takový závěr však dovolací soud neučinil, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil otázku porušení povinnosti žalovaného (spočívající v tom, že žalovaný bezdůvodně odmítl převzít zboží sjednané v kupní smlouvě) v rozporu s hmotným právem (§ 447 a § 451 obchodního zákoníku) a rozhodovací praxí soudů. Absurdní námitka žalovaného, že mohl porušit povinnost převzít zboží až po té, co mu je žalobce podle smlouvy dodal, i přesto, že předtím další dodávky sjednaného zboží od žalobce písemně odmítl, není způsobilá vymezit otázku zásadního právního významu a založit tak přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným a kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo do výroků rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání i ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku ve věci samé a proti výrokům o nákladech řízení rozsudku odvolacího soudu, pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen uhradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. května 2010 JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu