32 Cdo 537/2007
Datum rozhodnutí: 25.11.2008
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 537/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně M. M., podnikatelky, , zast. JUDr. I. H., advokátkou, proti žalovanému K. M., zast. JUDr. J H., , o návrhu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 Cm 1/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. září 2006, č. j. 2 Cmo 272/2006-86, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 21. září 2006, č. j. 2 Cmo 272/2006-86, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 23. 3. 2006, č. j. 31 Cm 1/2005-56, jímž tento soud zamítl žalobu na obnovu řízení, zamítl návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 5.622,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobkyně JUDr. I. H.; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 2.947,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet zástupkyně JUDr. I. H.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že žalovaný žalobou na obnovu řízení ze dne 26. 7. 2005 napadl odst. I. a II. výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2002, č. j. 31 Cm 276/97-150, jimiž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.230.424,60 Kč s 16 % úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 1996 do zaplacení a zaplatit jí náhradu nákladů řízení ve výši 84.051,50 Kč, a dále touto žalobou napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 8. 2004, č. j. 2 Cmo 565/2002-206, jímž byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2002, č. j. 31 Cm 276/97-150, v odvolání napadené části, tj. v odstavcích I. a II. výroku potvrzen, a jímž mu byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 59.802,30 Kč. Dále uvedl, že přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání a ve stejném rozsahu přezkoumal i řízení, jež jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o. s. ř.), převzal skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, jež považuje za správná, a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že není dán žádný z důvodů obnovy řízení podle ust. § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., neboť žalovaným navržený důkaz znaleckým posudkem č. 134/2005 ze dne 12. 7. 2005, který na jeho žádost zpracoval znalec z oboru ekonomie, odvětví účetní evidence, není důkazem, který žalovaný nemohl bez své viny použít v původním řízení a který nemohl být v původním řízení proveden. Dle odvolacího soudu měl žalovaný své účetní doklady, které soudu předložila žalobkyně, k dispozici v průběhu celého původního řízení před soudy obou stupňů. Pokud je žalovaný na svou obranu nepoužil, stalo se tak jeho vinou. Znalecký posudek ze dne 12. 7. 2005 a skutečnosti, jež z něj vyšly najevo, nemohou dle názoru odvolacího soudu přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, jelikož závěry znaleckého posudku nijak nezpochybnily závěr o skutkovém stavu věci, ke kterému dospěl soud prvního stupně v původním řízení a který odvolací soud jako správný potvrdil.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 21. 11. 2006, doplněným podáním ze dne 18. 12. 2006, napadl žalovaný usnesení odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné dle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení bylo zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V odůvodnění dovolání dovolatel zejména uvedl, že nepolemizuje se závěrem soudů obou stupňů, že měl své účetní doklady, které soudu v původním řízení předložila žalobkyně, k dispozici v průběhu celého původního řízení ( ), tvrdí však, že neměl (a doposud nemá) v dispozici své účetnictví . Dále uvedl, že mu účetnictví vedla žalobkyně, jež v původním řízení neprokázala, že předmětné účetní doklady vystavila po právu, že mu fakturované zboží dodala a že je dovolatel převzal. Namítl, že žalobkyně nedoložila soudu další účetní doklady jako např. skladovou evidenci, soupis pohledávek, soupis závazků, daňové přiznání žalovaného, celní deklaraci k příslušným fakturám atd., a proto dovolatel zpochybnil u soudu prvního stupně platnost předmětných faktur, u nichž absentují údaje o IČ, DIČ a přesná identifikace zboží. Žalovaný postupu soudu stupně v původním řízení vytkl odmítnutí jeho návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem, když uzavřel, že v důsledku zjištěných skutečností je jeho požadavek nadbytečný. S tímto závěrem dovolatel nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že žalobkyně v původním řízení neprokázala důvodnost své žaloby, a upozornil, že proto jí soud prvního stupně v celém rozsahu nevyhověl. Z tohoto důvodu nechal žalovaný vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že žalobkyně jedno zboží fakturovala třikrát. Faktury měly různá čísla a neměly vazbu na jednotnou celní deklaraci dodaného zboží. Soudy v původním řízení tyto skutečnosti nezjistily, protože žalovaný kvůli tomu, že neměl v držení celé své účetnictví, nemohl tyto důkazy použít. Žalovaný je přesvědčen, že tyto soudem nezjištěné skutečnosti mohly pro něj přivodit příznivější rozhodnutí a že odvolací soud chybně interpretoval příslušná ustanovení občanského soudního řádu, upravující žalobu na obnovu řízení.

Z výše uvedených důvodů žalovaný závěrem navrhl, aby soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Žalobkyně se k dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvního stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ) zjistil, že řádně zastoupený účastník řízení (žalovaný) podal včasné dovolání, jež bylo advokátem sepsáno (§ 240 a § 241 o. s. ř.).

Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Rozhodnutí odvolacího soudu stojí na závěru, že žalovaný měl své účetní doklady, které soudu předložila žalobkyně, k dispozici v průběhu celého původního řízení před soudy obou stupňů a pokud je žalovaný na svou obranu nepoužil, stalo se tak jeho vinou. Dále odvolací soud dovodil, že znalecký posudek ze dne 12. 7. 2005 a skutečnosti, jež z něj vyšly najevo, nemohou přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci, jelikož závěry znaleckého posudku nijak nezpochybnily závěr o skutkovém stavu věci, ke kterému dospěl soud prvního stupně v původním řízení a který odvolací soud jako správný potvrdil.

Dovolatel především brojí proti postupu soudů v původním řízení, jež odmítly jeho návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem s odůvodněním, že skutkový stav sporu byl zjištěn dostatečně a jeho požadavek na provedení důkazu znaleckým posudkem byl nadbytečný. S tímto závěrem dovolatel nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že v původním řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, a to za situace, kdy neměl ve své dispozici své účetnictví a kdy ze znaleckého posudku ze dne 12. 7. 2005, vypracovaného poté na základě požadavku žalovaného, mj. plyne, že žalobkyně vystavila na jedno zboží více faktur.

Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (§ 228 odst. 1 o. s. ř.).

Z toho, že dovolatel navrhoval, jak bylo shora uvedeno, již v původním řízení provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru účetnictví, o který v řízení o návrhu na obnovu řízení taktéž opírá důvodnost své žaloby na obnovu řízení ze dne 26. 7. 2005, je zřejmé, že v souzené věci nejde o skutečnost či důkaz nový, tj. který by nemohl bez své viny použít v původním řízení před soudem prvního stupně.

Důkaz, o který dovolatel opřel důvodnost svého návrhu na obnovu řízení ze dne 26. července 2005, není důkazem, který nemohl dle ust. § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. bez své viny použít v původním řízení, neboť nemožností použít skutečnosti, rozhodnutí či důkazy bez své viny v původním řízení ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu v původním řízení.

Jelikož z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2002, č. j. 31 Cm 276/97-150, vydaného v původním řízení, plyne, že dovolatel jako účastník řízení měl možnost označit a také označil důkaz (znalecký posudek z oboru účetnictví) vůči soudu v původním řízení, je ještě k výše uvedenému nutné uvést, že návrh na obnovu řízení není důvodný ani v případě, jestliže soud prvního stupně, jak tomu bylo v souzené věci, v původním řízení neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví, jenž je jako důkaz nový předkládán v řízení o návrhu na obnovu řízení, byly-li skutečnosti, jež by vyplynuly z provedení takového důkazu, soudem pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo soudem v původním řízení přikročeno (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973, sp. zn. 9 Co 468/73, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 19/1975, č. sešitu 1-2/1975).

Odvolací soud tedy nepochybil, ztotožnil-li se soudem prvního stupně, že žalovaný nepředložil žádné důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení, neboť se jednalo o tvrzení a důkazy, které byly předmětem řízení před soudem prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 31 Cm 276/97.

Dovolací důvody upravené v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. tedy v posuzované věci nejsou dány.

Nejvyšší soud ČR, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. listopadu 2008

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu