32 Cdo 53/2010
Datum rozhodnutí: 22.11.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 53/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně AB - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovanému J. F., zastoupenému JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou se sídlem ve Vysokém Mýtě - Pražském Předměstí, Vraclavská 200/II, o zaplacení částky 2,056.719,95 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 10 C 220/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2009, č. j. 38 Co 160/2009-88, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 16. ledna 2008,
č. j. 10 C 220/2007-38, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 2,056.719,95 Kč (výrok I.) a náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož je (dovolatelovo) ručitelské prohlášení ze dne 13. září 1993 platným právním úkonem. Namítá, že ručitelské prohlášení je částečně neplatné, neboť ustanovení § 303 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a § 37 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) vyžadují, aby prohlášení o ručitelském závazku jednoznačně stanovilo závazky dlužníka, na které se ručení vztahuje. Vyjadřuje přesvědčení, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2772/2000 (jde o rozsudek ze dne 11. září 2003) týkající se požadavku vyjmenovat jednotlivé nemovitosti tvořící příslušenství věci hlavní ve smyslu ustanovení § 121 odst. 1 obč. zák. při převodu vlastnictví dopadá také na nutnost uvedení konkrétního příslušenství závazku, za které ručitel přejímá ručení. Uvedení, že ručitel se zavazuje uhradit všechny finanční závazky dlužníka vzniklé ze smlouvy o úvěru , neobsahuje-li smlouva jediný závazek, je neurčité podle § 37 odst. 1 obč. zák., přičemž jde o částečnou neplatnost. Ručitelský závazek nelze konkretizovat odkazem na smlouvu o úvěru a jiné listiny, které dlužník ani ručitel nemají k dispozici.
Dovolatel pokládá za nesprávný i závěr odvolacího soudu o nedůvodnosti námitky promlčení s tím, že v projednávané věci jde o výjimku z ustanovení § 310 obch. zák. Vypověděl-li věřitel smlouvu o úvěru, začala běžet čtyřletá promlčecí doba uplynutím čtrnácti dnů od doručení výzvy ze dne 6. srpna 1999 věřitele k plnění ručiteli. Má za to, že ustanovení § 310 obch. zák. platí jen pro dobu do uplatnění nároku věřitele vůči ručiteli z důvodu nesplnění splatného závazku dlužníkem. Po vzniku nároku věřitele vůči ručiteli již nastupuje obecná promlčecí doba vylučující aplikaci ustanovení § 310 obch. zák. Uplynutím přiměřené doby ke splnění závazku ručitele - byla-li smlouva o úvěru vypovězena a věřitel uplatnil svůj nárok vůči ručiteli - počíná samostatně plynout promlčecí doba ručitelského závazku bez ohledu na běh promlčecí doby věřitele vůči dlužníkovi.
Dovolatel dále tvrdí, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s námitkami uvedenými v odvolání, své právní názory dostatečně nevysvětlil a neuvedl, z jakého důvodu považuje názory žalovaného za nesprávné. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích, tedy i ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2006, dostupné na jeho webových stránkách). V tomto rozsahu bylo proto dovolání odmítnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti ručitelského prohlášení, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními § 303 a násl. obch. zák. a § 37 odst. 1 obč. zák.) ani judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 350/2006 a rozsudek ze dne 27. května 2009, sp. zn. 32 Cdo 3165/2007, které jsou dostupné na jeho webových stránkách).
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani prostřednictvím námitek, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost posouzení námitky promlčení. Otázku, kdy dochází k promlčení práva věřitele vůči ručiteli, byl-li na majetek dlužníka prohlášen konkurs, Nejvyšší soud zodpověděl v rozsudku ze dne 29. listopadu 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005 (dostupném na jeho webových stránkách), v němž formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právním úkonem, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení, jímž se ve smyslu ustanovení § 402 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) staví běh promlčecí doby, je podle § 20 odst. 8 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, i přihláška věřitelovy pohledávky v konkursu vedeném na majetek dlužníka. Uplatní-li věřitel nevykonatelnou pohledávku přihláškou podanou v konkursním řízení vedeném na majetek dlužníka a takto přihlášená a následně v konkursu řádně zjištěná pohledávka není za trvání konkursu zcela uspokojena, pak běh promlčecí doby ve vztahu k osobě dlužníka je třeba po dobu konkursního řízení posuzovat podle ustanovení § 405 obch. zák. Ve vztahu k ručitelům pak platí ustanovení § 310 obch. zák. a právo věřitele vůči ručitelům se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníku. Závěr odvolacího soudu, podle něhož právo věřitele vůči žalovanému jako ručiteli není promlčeno, protože podle dodatku č. 5 ke smlouvě o úvěru byly závazky po splatnosti splatné 31. ledna 1998, ve čtyřleté promlčecí době věřitelka přihlásila svou pohledávku do konkursu prohlášeném na majetek dlužníka podáním ze dne 25. listopadu 1999, pohledávka byla zjištěna 2. července 2001, věřitelka však v rozsahu žalované částky nebyla v konkursu (zrušeném 9. července 2007 po splnění rozvrhového usnesení) uspokojena a žaloba proti ručiteli byla podána 26. června 2007, tedy včas, když podle ustanovení § 402 (v návaznosti na ustanovení § 405) a § 408 odst. 1 obch. zák. se promlčecí doba věřitelky vůči dlužníku prodloužila do 31. ledna 2008, je v souladu s citovaným rozhodnutím. Z ustanovení § 408 odst. 1 věty druhé obch. zák. jednoznačně vyplývá, že námitku promlčení nelze uplatnit v soudním řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím lhůty určené v první větě tohoto ustanovení.
Dovolatel se mýlí, dovozuje-li v projednávané věci specifickou situaci vylučující aplikaci ustanovení § 310 obch. zák. s odkazem na názor JUDr. L. Ch. publikovaný v časopise Právní rádce číslo 1, ročník 2005. Nejde o specifickou situaci, námitku promlčení je nutno posoudit i v této věci podle ustanovení § 310 obch. zák. Odlišnými názory vyjádřenými v odborných časopisech nejsou soudy při svém rozhodování vázány.
Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2003, sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, není přiléhavý, protože v tomto rozhodnutí šlo o posouzení smlouvy o prodeji a koupi nemovitostí, tedy zcela jiného smluvního typu, a výklad zcela jiných ustanovení občanského zákoníku.
Dovolatel nevymezil žádnou otázku zásadního právního významu ani prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., vytýkal-li odvolacímu soudu, že se dostatečně nevypořádal s jeho názory (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována). Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. června 2009, sp. zn. IV. ÚS 997/09, uveřejněné na webových stránkách Ústavního soudu). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, odvolací soud se námitkami žalovaného zabýval a vypořádal se s nimi v dostatečném rozsahu.
Jelikož dovolání ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. listopadu 2011

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu