32 Cdo 529/2010
Datum rozhodnutí: 07.12.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 330 odst. 3 obch. zák.




32 Cdo 529/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně R. Č. , zastoupené JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Horní 2a/1433, proti žalovanému V. Z. , zastoupenému JUDr. Petr Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, o zaplacení částky 794.962,69 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 164/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2009, č. j. 15 Co 372/2007-250, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.


Odůvodnění:

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým Krajský soud v Ostravě odmítl odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 10. října 2006, č. j. 11 C 164/2003-133, ve znění opravného usnesení ze dne 29. května 2007, č. j. 11 C 164/2003-151 (výrok I.), k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 642.238,94 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Dovolatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a namítá, že původní věřitelka, Česká spořitelna, a. s. (dále jen spořitelna ), upřednostnila v rozporu s ustanovením § 330 odst. 3 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) splácení jiného úvěru (ze smlouvy uzavřené 30. prosince 1997). Z článku VII odst. 2 smlouvy o úvěru č. 96/084-61150-838 uzavřené mezi dovolatelem a spořitelnou dne 10. prosince 1996 (dále jen smlouva o úvěru ) podle jeho názoru nevyplývá, že by jím účastníci smlouvy měli v úmyslu vyloučit aplikaci ustanovení § 330 odst. 3 obch. zák. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tak měla být z běžného účtu dovolatele nejdříve inkasována částka k úhradě méně zajištěného úvěru, kterým je právě úvěr poskytnutý smlouvou o úvěru.
Dovolatel odvolacímu soudu dále vytýká, že nesnížil žalobkyni přisouzenou částku s ohledem na jím namítanou a prokázanou skutečnost, že vůči němu a jeho manželce byla právní předchůdkyní žalobkyně podána žaloba na vydání směnečného platebního rozkazu, když s manželkou jako avalistkou vystavili 30. června 2000 vlastní směnku k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru a byl vydán směnečný platební rozkaz, na jehož základě proti nim probíhá exekuce a jsou prováděny srážky z důchodu jeho manželky.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání žalovaného za nepřípustné.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. a III., tedy i v té části výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve výroku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2006, in www.nsoud.cz). V tomto rozsahu bylo proto dovolání odmítnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř.
Dovolání proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Dovolatelem zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení ujednání v článku VII. odst. 2 smlouvy o úvěru, v němž byl dohodnut způsob úhrady úvěru tak, že žalovaný zmocnil spořitelnu, aby své splatné pohledávky z úvěru uspokojovala odepsáním z běžného účtu žalovaného vedeného spořitelnou a žalovaný se současně zavázal zajistit na tomto účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě těchto pohledávek, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož je ustanovení § 330 obch. zák. ustanovením dispozitivním, tzn. že účastníci mohou dohodou změnit postup věřitele při úhradě více pohledávek, dohoda v článku VII odst. 2 smlouvy o úvěru vyloučila aplikaci ustanovení § 330 odst. 2 (správně odst. 3) a věřitelka měla právo uspokojovat splatné pohledávky ze smlouvy o úvěru (případně z obou úvěrových smluv) v souladu s dohodou, není rozporný s hmotným právem (ustanovením § 330 odst. 3 obch. zák.) ani judikaturou dovolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 1527/2009, dostupné na jeho webových stránkách).
Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z hlediska námitky, podle níž dovolatel prokázal, že na žalobkyní vymáhanou pohledávku již bylo částečně plněno v rámci exekučního řízení vedeného proti jeho manželce podle směnečného platebního rozkazu, a o tuto částku měla být snížena žalobkyni přisouzená částka, neboť touto námitkou dovolatel vyjadřuje nesouhlas se skutkovým zjištěním (včetně hodnocení důkazů), na němž odvolací soud založil posouzení rozsahu povinnosti žalovaného k plnění ze smlouvy. Tím však nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, který však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže, když z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a).
Jelikož dovolání ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 10.000,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 7. prosince 2011


JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu