32 Cdo 5181/2014
Datum rozhodnutí: 18.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 5181/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Československé obchodní banky, a.s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00 00 13 50, proti žalované Ing. arch. J. Ž. , o zaplacení částky 34.301,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 114/2010, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2014, č. j. 25 Co 236/2014-217, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil ve výrocích I. a III. usnesení ze dne 7. února 2014, č. j. 11 C 114/2010-199, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil řízení o návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro odvolací řízení (výrok I.), přiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok II.) a žalované neustanovil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů (výrok III.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná blanketní dovolání, v němž pouze uvedla, že napadené usnesení potvrzuje dlouhodobé a hrubé porušování jejích práv na spravedlivý proces.
Soud prvního stupně v souladu s ustanovením § 43 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) vyzval žalovanou usnesením ze dne 23. července 2014, č. j. 11 C 114/2010-223, doručeným dne 23. července 2014, aby v určené dvacetidenní lhůtě ode dne doručení odstranila vady svého podání uvedené v usnesení. Současně byla žalovaná poučena, že nebude-li dovolání ve stanovené lhůtě v uvedeném rozsahu doplněno, dovolací soud je odmítne.
Žalovaná na tuto výzvu reagovala podáním ze dne 25. července 2014, ve kterém uvedla, že požadované není schopna ve lhůtě odstranit ze zdravotních důvodů a z důvodu dlouhotrvající nemajetnosti, kdy si není schopna zajistit adekvátní právní služby.
Dovolatelka, ač sama nemá právnické vzdělání, nemusí být v dovolacím řízení zastoupena advokátem, neboť Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že je-li předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 1997, pod číslem 97, usnesení ze dne 9. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 1883/2014, usnesení ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1652/2014, a usnesení ze dne 28. května 2014, sp. zn. 26 Cdo 1311/2014, jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách).
Z obsahu spisu se podává, že žalovaná podala odvolání proti rozsudku pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. dubna 2013, č. j. 11 C 114/2010-125. K její žádosti jí bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. května 2013, č. j. 11 C 114/2010-142, ve znění opravného usnesení ze dne 29. ledna 2014, č. j. 11 C 114/2010-190, přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl jí ustanoven žádný další právní zástupce s odůvodněním, že v průběhu řízení byli žalované ustanoveni postupně dva právní zástupci, a to advokátka a následně advokát, který žalovanou ve sporu zastupoval po dobu necelého jednoho roku, přičemž žalovaná u obou požádala o zproštění zastupováním s odůvodněním, že dostatečně nechrání její zájmy a že k nim ztratila důvěru. Žalovaná měla reálnou možnost plně využít právní pomoc takto původně ustanovených advokátů a pouze z důvodů na straně žalované soud ustanovení zástupců zrušil, žalovaná tak nevyužila soudem přiznaného práva na právní pomoc ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. a svým jednáním se tohoto svého práva vzdala. Proti výše uvedenému usnesení podala žalovaná odvolání a následně proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2013, č. j. 25 Co 280/2013-157, ve znění opravného usnesení ze dne 27. prosince 2013, č. j. 25 Co 280/2013-166, blanketní dovolání s návrhem na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. února 2014, č. j. 11 C 114/2010-199, zastavil řízení o návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro odvolací řízení (výrok I.) podle ustanovení § 104 odst. 1 ve spojení s § 159a odst. 5 a § 167 odst. 2 o. s. ř., přiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok II.) a neustanovil jí pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů (výrok III.). K odvolání žalované Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. s odůvodněním, že žalovaná v průběhu řízení po neúspěšném podání návrhu na ustanovení zástupce podala opakovaně totožný návrh, v němž neuvedla (a nedoložila) žádné nové skutečnosti svědčící o změně v jejích majetkových poměrech, a osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení jí bylo přiznáno již usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. května 2013, č. j. 11 C 114/2010-142, závěr soudu prvního stupně o nutnosti zastavit řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro odvolací řízení pro nedostatek podmínek řízení spočívajících v překážce věci pravomocně rozhodnuté je proto správný. Odvolací soud dále s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uzavřel, že postupným odmítáním advokátů se pro danou věc právo na ustanovení dalšího (třetího, čtvrtého atd.) zástupce vyčerpalo.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu o nutnosti zastavit řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ani závěr, že postupným odmítáním advokátů se právo žalované na ustanovení dalšího zástupce vyčerpalo. Poukazuje-li v dovolání na okolnost, že jí soud nemůže nutit právní zastoupení, které poškozuje její zájmy, místo aby je chránilo, přehlíží, že na této otázce napadené rozhodnutí nespočívá a že JUDr. P. B. jí soud ustanovil zástupcem na její návrh, když uvedla, že jí byl ustanoven již v jiném sporu a že k němu nabyla důvěru.
Dovolatelka tak žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením § 237 o. s. ř.), k posouzení neotevírá, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že závěr odvolacího soudu, podle něhož bylo-li o žádosti o osvobození od soudních poplatků již rozhodnuto a nezměnily-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle ustanovení § 159a a § 167 odst. 2 o. s. ř., je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2015
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu

.