32 Cdo 5035/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 229 odst. 4 o. s. ř.



32 Cdo 5035/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, proti žalovanému R. P. , o zaplacení částky 7 268 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 25 C 151/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2016, č. j. 14 Co 605/2016-42, 14 Co 606/2016, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem odmítl jeho odvolání proti rozsudku ze dne 20. 4. 2015, č. j. 25 C 151/2014-28, ve znění opravného usnesení ze dne 15. 1. 2016, č. j. 25 C 151/2014-36, kterým Okresní soud v Děčíně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7 268 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), potvrdil opravné usnesení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel nesouhlasí s rozhodnutím o odmítnutí odvolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) vyplývá, že dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tak není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné a mimořádným opravným prostředkem k prověření správnosti rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání žalovaného (jako objektivně nepřípustné podle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.), je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 30. 11. 2016

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu