32 Cdo 5019/2009
Datum rozhodnutí: 18.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




32 Cdo 5019/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Sdružení komunikačních a mediálních organizací v ČR /SKMO/ , se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1048/30, IČ 61378712, zastoupeného JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na Kozačce 1289/7, proti žalované WebVALC spol. s r.o., se sídlem v Brně, Sportovní 581/4a, PSČ 602 00, IČ 26237954 , o zaplacení 122 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 93/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 2009, č. j. 47 Co 158/2007-125, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 661 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně JUDr. Heleny Chaloupkové.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. února 2007, č. j. 13 C 93/2005-78, v zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 61 000 Kč s příslušenstvím, není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor o úhradu úplaty ze smlouvy uzavřené podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 61 000 Kč s příslušenstvím. Jedná se tudíž ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Žalovaná nesplňovala podmínku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 417,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 943,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. ledna 2011

JUDr. Miroslav Gallus předseda senátu