32 Cdo 4997/2008
Datum rozhodnutí: 18.11.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 4997/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně R. P. s.r.o., zastoupené Mgr. L. K., advokátkou proti žalované J. M. s.r.o., zastoupené Mgr. F. V., advokátem o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 200/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. června 2008, č. j. 3 Cmo 54/2008-130, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. L. K., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2007, č. j. 28 Cm 200/2004-92, ve výroku ve věci samé, kterým byl zrušen rozhodčí nález rozhodce Tomáše Války ze dne 10. července 2003 (v rozsudku soudu prvního stupně nesprávně označený jako rozhodčí nález ze dne 7. července 2003), neboť žalobkyni nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, poněvadž ji zastupoval v rozhodčím řízení jako zmocněnec Ing. V. Š., jehož zájmy byly v kolizi se zájmy žalobkyně, což je zároveň důvodem, pro nějž lze žádat v občanském soudním řízení o jeho obnovu, není přípustné podle ustanovení § 237 odstavce 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo, ani dle ustanovení § 237 odstavce 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odstavce 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky, jak má být nahlíženo na osobu, která v rozhodčím řízení předložila plnou moc opravňující ji k zastupování společnosti, jejímž je zároveň jednatelem, tvrdíc, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že Ing. V.Š. je podle předložené plné moci zmocněncem žalobkyně, ač v době, kdy rozhodčí řízení probíhalo, byl jejím jednatelem a mohl jejím jménem jednat bez omezení. Jeho postavení tedy nemohlo být posuzováno podle ustanovení § 22 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), o něž odvolací soud opřel svůj shora uvedený závěr.


Tato otázka však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud ke svému závěru, že Ing. Š. (jenž byl do obchodního rejstříku zapsán jako jednatel žalobkyně teprve dne 7.7.2004) zastupoval v rozhodčím řízení žalobkyni jako zmocněnec bez ohledu na to, zda v té době byl jejím jednatelem, dospěl na základě jednoznačných a mezi účastníky řízení nesporných skutkových zjištění, podle nichž rozhodci byla předložena plná moc pro Ing. Š. jako zmocněnce, udělená za žalobkyni jejím jednatelem Ing. M. P., který byl zároveň jednatelem žalované, a rozhodce v průběhu řízení s Ing. Š. jako se zmocněncem žalobkyně jednal, a tento skutkový stav jiný právní závěr o postavení Ing. Š.vylučuje.


Za této situace by tedy zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však v této věci není. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru, že Ing. Š., jehož zájmy byly v kolizi se zájmy žalobkyně, ji v rozhodčím řízení zastupovat jako zmocněnec nemohl, je tento závěr zcela v souladu s ustanovením § 22 odst. 2 obč. zák. a nutně vede k posouzení žaloby jako důvodné s ohledem na ustanovení § 31 písm. e) a g) zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Není důvodná ani dovolací námitka, že žaloba byla podána opožděně, protože rozhodčí nález byl doručen Ing. Š. jako jednateli žalobkyně. Ze závěru, že Ing. Š. nebyl oprávněn žalobkyni v rozhodčím řízení zastupovat jako zmocněnec, nelze dovodit nic jiného, než že nemohlo dojít k účinnému doručení rozhodčího nálezu, který mu byl jako zmocněnci (nikoliv tedy jednateli) žalobkyně doručen, a že žaloba byla tudíž podána včas bez ohledu na lhůtu uvedenou v ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 214/1994 Sb.


Dovolací soud zdůrazňuje, že jiný závěr nepřipadá v úvahu ani pokud by Ing. Š. jménem žalobkyně jednal jako její jednatel. Podstata sporu se totiž týkala posouzení jeho postavení v rozhodčím řízení, na které se přiměřeně užijí ustanovení občanského soudního řádu (§ 30 zákona č. 216/1994 Sb.), a za této situace by bylo nutno vyjít z ustanovení § 21 o. s. ř., jehož čtvrtý odstavec, podle něhož za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby, nečiní rozdíl mezi osobami uvedenými v prvém odstavci, tedy mj. mezi zmocněncem a statutárním orgánem.


Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je tak povinna žalobkyni zaplatit účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, sestávající z odměny za zastoupení advokátkou v řízení před soudem v jednom stupni ve výši 2.250,- Kč podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a náhrady hotových výdajů na jeden úkon právní služby v paušální výši 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., při připočtení 19% DPH ve výši 484,50 Kč.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.


V Brně dne 18. listopadu 2009


JUDr. Miroslav G a l l u s


předseda senátu