32 Cdo 4933/2007
Datum rozhodnutí: 17.01.2008
Dotčené předpisy:





32 Cdo 4933/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce J. K., proti žalované M.-S., s.r.o., o zaplacení částky 17.645,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v L. pod sp. zn. 7 C 227/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ú. n. L. ze dne 19. 4. 2007, č. j. 17 Co 240/2005-170, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ú. n. L. rozsudkem ze dne 19. 4. 2007, č. j. 17 Co 240/2005-170, ve znění opravného usnesení ze dne 17. září 2007, č. j. 17 Co 240/2005-177, potvrdil (v pořadí druhý) rozsudek Okresního soudu v L. (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 4. dubna 2005, č. j. 7 C 227/2001-122, v části výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 17.645,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 9. 11. 2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a změnil rozsudek soudu prvního stupně co do úroku z prodlení ve výši 16 % z částky 17.645,- Kč za dobu od 21. 8. 1998 do 8. 11. 2001 tak, že žalobu zamítl; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na jejich náhradu částku 836,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.


V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 25. 6. 2001 domáhal po žalované zaplacení částky 17.645,- Kč z titulu dlužné kupní ceny zboží a uskutečněné přepravy (dodávka tělocvičného nářadí do tělocvičny TJ S. H. v L. a do tělocvičny SOU L. v P. a bezesmluvní přeprava zboží), jakož i 10 % úroku z této částky za dobu od 21. 8. 1998, přičemž v průběhu řízení žalobce rozšířil výši žalovaného úroku z prodlení na výši 23 %. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, jenž shledal nárok žalobce na úhradu peněžité částky v souvislosti s dodávkou tělocvičného nářadí do tělocvičny TJ S. H. v L. a přepravou zboží, jejichž realizace nebyla mezi účastníky sporná, oprávněným, a pro stručnost na jeho rozhodnutí odkázal. Vzhledem k absenci dokladů, z nichž by vyplývalo, kdy byla vyúčtování žalované doručena, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nárok na úrok z prodlení za dobu před dnem 8. 11. 2001, kdy byla žalované prokazatelně doručena žaloba, nebyl prokázán, a proto v příslušné části odvoláním napadený rozsudek dle § 220 o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Úrok z prodlení za období od 9. 11. 2001 (tj. prvního dne, kdy mělo být žalovanou na základě doručené žaloby jakožto výzvy k plnění placeno) do zaplacení byl nárok žalobce shledán prokázaným a napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rovněž v příslušné části jako věcně správné dle § 219 o.s.ř. potvrzeno.


V podání nazvaném odvolání z důvodu procesního pochybení v soudním řízení rozsudek Krajského soudu Ú. n. L. z 19. 4. 2007 ze dne 9. 7. 2007, doručeném soudu prvního stupně dne 10. 7. 2007, napadl žalobce (nezastoupen advokátem) rozsudek odvolacího soudu.


V odůvodnění svého podání žalobce zejména uvedl, že spatřuje procesní chybu odvolacího soudu v jeho závěru, že nárok na úrok z prodlení před 8. 11. 2001 nebyl v řízení prokázán,. Dovolatel se domnívá, že nárok na úrok z prodlení mu náleží od roku 1998, kdy se dlužník dostal do prodlení na základě faktury č. 64/98, předložené žalované již v listopadu roku 1998, jak vyplývá z písemného vyjádření jednatele žalované Mgr. N. ze dne 4. 12. 2001, a proto závěrem požadoval po odvolacím soudu projednání věci a nápravu procesní chyby v rozsudku .


Přípisem ze dne 31. 10. 2007 soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne sdělil, zda vzhledem k tomu, že proti rozsudku odvolacího soudu nelze podat odvolání a v dané věci není přípustné ani dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky - uvedeným podáním mínil podat dovolání či nikoli, popř. co tímto podáním sleduje.


V podání ze dne 30. 10. 2007, nazvaném dovolání z důvodu procesního pochybení v soudním řízení, rozsudek Krajského soudu Ú. n./L. 17 Co 240/2005-170 z 19. 4. 2007 žalobce (nezastoupen advokátem) uvedl, že svým podáním ze dne 9. 7. 2007 mínil podat dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a požádal opětovně o nápravu procesního pochybení v rozsudku Krajského soudu Ú. n. L., č. j. 240/2005-170, z 19. 4. 2007, tj. přiznat žalobci úrok z prodlení od 21. 8. 1998, kdy se dlužník žalovaný dostal do prodlení, do dne zaplacení pohledávky a o přiznání náhrady vynaložených nákladů před soudy obou stupňů v plné výši , neboť nesouhlasí s odvolacím soudem přiznanou výší náhrady nákladů před soudy obou stupňů.


Opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, připouští-li to zákon, je dovolání (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud České republiky (§ 10a o.s.ř.).


Podle § 41 odst. 2 o.s.ř. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.


V posuzovaném případě bylo podání žalobce ze dne 9. 7. 2007 označeno jako odvolání, přičemž z jeho obsahu je zřejmé, že je jím napadáno rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, a proto je třeba tento úkon považovat za dovolání.


Dovolání žalobce směřuje proti odstavci II. výroku předmětnému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn (v pořadí druhý) rozsudek soudu prvního stupně co do úroku z prodlení ve výši 16 % z částky 17.645,- Kč za dobu od 21. 8. 1998 do 8. 11. 2001 tak, že žaloba byla zamítnuta, a dále proti odst. III. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů před soudy obou stupňů tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na jejich náhradě částku 836,50 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.


Přípustnost dovolání proti odstavci II. výroku rozsudku odvolacího soudu lze tedy v daném případě obecně opřít o ust. § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.


Je-li ovšem dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, není dovolání dle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné.


V dané věci uzavřeli účastníci podle zjištění soudu prvního stupně kupní smlouvu dle § 409 a násl. obchodního zákoníku, neboť účastníci jsou podnikatelé a smlouvu uzavřeli při své podnikatelské činnosti, a proto jejich vztah je závazkovým vztahem obchodním a spor mezi těmito stranami je z procesního hlediska obchodní věcí. Protože podáním žalobce byl napaden odst. II. výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodováno o peněžitém plnění ve výši 17.645,- Kč s příslušenstvím, tedy o plnění nepřevyšujícím v obchodní věci částku 50.000,- Kč (a ostatně ani zákonnou hranici stanovenou pro jiné než obchodní věci, tj. 20.000,- Kč), není ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné.


Dovoláním dovolatel napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (odst. III. výroku odvolacího soudu). Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé. V ust. § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde ale obsažena není, a proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že ani dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení nemůže založit jeho přípustnost.


Nejvyšší soud České republiky proto s ohledem na shora uvedené podle § 241b odst. 2, § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání žalobce pro jeho nepřípustnost odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalované žádné náklady v řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně 17. ledna 2008


JUDr. Ing. Jan H u š e k


předseda senátu