32 Cdo 4768/2009
Datum rozhodnutí: 31.08.2010
Dotčené předpisy: § 243c odst. 2 o. s. ř., § 16 odst. 2 předpisu č. 37/2004Sb., § 580 obč. zák., § 581 odst. 2 obč. zák.







32 Cdo 4768/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně
Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna,

a. s.
, se sídlem v Praze 8, Molákova 576/11, PSČ 186 00, IČ 25603370, zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, proti žalované
AGROFARM export import s. r. o.
, se sídlem v Českých Budějovicích, K. Světlé 2238, PSČ 370 04, IČ 25183869, zastoupené Mgr. Martinem Caplem, advokátem, se sídlem Českých Budějovicích, Husova tř. 1847/5, o zaplacení částky 52.909,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 215/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. května 2009, č. j. 8 Co 831/2009-92, takto:



I. Dovolání
se odmítá
.

II. Žádný z účastníků
nemá

právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 27. ledna 2009, č. j. 27 C 215/2008-71, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu o zaplacení částky 52.909,20 - Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009, dále též jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.), neboť rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak a jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Dovoláním předloženou právní otázku, zda právo na pojistné plnění vzniká již tím, že nastanou skutečnosti sjednané v pojistné smlouvě, nebo až poté, co pojišťovna sama rozhodne, že tyto podmínky nastaly (tedy co ukončí pojistné šetření s výsledkem, že nahlášená škodná událost je událostí pojistnou, a co zjistí výši pojistného plnění), odvolací soud neřešil v rozporu s hmotným právem. Soudy nižších stupňů správně dovodily, že právo na pojistné plnění vzniká, dojde - li ke splnění předpokladů, jež jsou pro vznik tohoto práva sjednány v pojistné smlouvě, tj. nastane-li pojistná událost - srov. vymezení tohoto pojmu v zákoně č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen ZPS ), jakož i vymezení pojistné události v článku 1 A pojistných podmínek ve spojení s bodem 6 pojistné smlouvy. Ostatně je zcela nepřijatelné z hlediska zásad, na nichž stojí soukromé právo v právním státě, a vedlo by v praktickém životě k absurdním důsledkům, aby vznik závazku byl vázán na to, zda sám dlužník usoudí, že byly splněny ostatní (objektivní) předpoklady stanovené pro jeho vznik.

Skončení šetření pojistitele nutného ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit (srov. § 16 odst. 1 ZPS) je právní skutečností, s níž se pojí nikoliv vznik závazku k pojistnému plnění, nýbrž jeho splatnost srov. ustanovení § 16 odst. 2, větu první, ZPS, jež lze podle jeho povahy (§ 1 odst. 2 ZPS a § 2 odst. 3 obč. zák.) považovat za kogentní a podle něhož pojistné plnění je splatné do 15 dnů po ukončení šetření, jakož i článek 8 pojistných podmínek, jenž výjimkou z obecně stanovené splatnosti pojistného plnění, vázané na uplynutí karenční lhůty [článek 6 A bod 1 písm. a) pojistných podmínek], určuje pro případ šetření lhůtu k vyplacení pojistného plnění v trvání jednoho měsíce od jeho skončení.

Též splatnost pohledávky v době jejího jednostranného započtení patří mezi předpoklady, za nichž započtení učiněné jednostranným právním úkonem vyvolá zamýšlené právní účinky, tj. zánik vzájemných pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí (srov. § 580 a § 581 odst. 2, větu druhá, obč. zák.). Správnost závěru odvolacího soudu o splatnosti žalovanou započtené pohledávky však dovoláním zpochybněna nebyla. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Proto jen pro pořádek lze dodat, že též otázku splatnosti započtené pohledávky odvolací soud řešil v souladu s hmotným právem. Podle obsahu spisu žalobkyně dopisem ze dne 4. 12. 2007 adresovaným žalované (na č. l. 33 spisu) odmítla pojistné plnění, k ukončení šetření tedy došlo doručením tohoto dopisu (srov. § 16 odst. 2, větu druhou, ZPS). Skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů neobsahuje poznatek o tom, kdy došlo k zápočtu. Jestliže však žalovaná podáním ze dne 6. 8. 2008 (na č. l. 22 spisu) teprve ohlásila záměr provést započtení této pohledávky, pak již z uvedených časových souvislostí je zřejmé, že v době zápočtu musela být její pohledávka vůči žalobkyni splatná, i kdyby byla pro její splatnost rozhodná pojistná smlouva a nikoliv ustanovení § 16 odst. 2, věty druhé, ZPS.

K závěru o přípustnosti dovolání nemůže vést ani dovolací námitka, jejímž prostřednictvím žalobkyně vytýká soudům nižších stupňů, že samy posoudily, že podmínky pro výplatu pojistného nastaly . Procesní postup soudů nižších stupňů, které si pro účely posouzení důvodnosti uplatněné námitky započtení posoudily jako předběžnou otázku existence a splatnosti započtené pohledávky, je v naprostém souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o. s. ř., nelze tedy dospět k závěru, že tyto soudy pochybily při výkladu norem procesního práva.

Zpochybňuje-li žalobkyně právní závěr odvolacího soudu o vzniku práva žalované na pojistné plnění prostřednictvím námitky, že žalovaná nedoložila splatnost pohledávek vůči svým odběratelům a pojistná událost tedy nenastala, pak nekritizuje správnost právního posouzení (správnost výkladu norem hmotného práva a jejich aplikace na zjištěný skutkový stav věci), nýbrž napadá správnost skutkových závěrů, na nichž odvolací soud pro ni nepříznivé právní posouzení založil. Přehlédla patrně, že dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno její výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.

V situaci, kdy Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, kdy z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), nelze než uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. srpna 2010


JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu