32 Cdo 4753/2010
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř.




32 Cdo 4753/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Alia Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6 , identifikační číslo osoby 25 66 11 91, zastoupené Mgr. Petrem Pazderou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4/1535, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) J. H., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Slapničkou, bytem v Praze 4, Na Sádce 193, jako obecným zmocněncem, 2) Ing. V. H. , a 3) Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o., se sídlem v Jinočanech, Komenského 236, identifikační číslo osoby 25 67 32 20, o zaplacení částky 60,935.046,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 42/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2010, č. j. 9 Cmo 43/2010-551, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2010, č. j. 9 Cmo 43/2010-551, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. října 2009, č. j. 51 Cm 42/97-533, nepřipustil, aby do řízení na straně žalobkyně přistoupily společnost Creatis, a. s. v likvidaci, se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, identifikační číslo osoby 00 55 31 66 (dále jen společnost ) a A. T., V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení dluhu ze tří smluv o úvěru. Návrh podle ustanovení § 92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) odůvodnila procesní opatrností pro případ, že by soud měl pochybnosti o její aktivní legitimaci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro to, aby připustil přistoupení dalších účastníků na straně žalobkyně do řízení, když žalobkyně netvrdila a nedokazovala , jaké spojení by mělo být mezi navrhovanými osobami a žalovanými. Aktivní legitimaci ve sporu má ten, komu byla pohledávka platně postoupena. Žalobkyně tvrdí, že pohledávka byla postoupena jí a na tomto tvrzení setrvala. Netvrdila, že by pohledávku postoupila osobám navrženým ke vstupu do řízení. V tom případě by byl na místě postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. Uzavřel, že pro postup podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. neshledal žádný důvod.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. S odkazem na ustanovení § 92 odst. 1 větu druhou o. s. ř. uzavřel, že návrhu žalobkyně nelze vyhovět již jen z toho důvodu, že osoby, které měly do řízení přistoupit na straně žalobkyně, nevyslovily s tímto návrhem souhlas. Nejsou tak splněny všechny podmínky určené ustanovením § 92 odst. 1 o. s. ř. pro přistoupení dalších účastníků na straně žalobkyně do řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nepostupoval podle ustanovení § 211 a násl. o. s. ř. a rozhodl nesprávně, dospěl-li k závěru, že nejsou splněny všechny podmínky ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně spatřoval důvody, pro které návrhu nevyhověl, v nedostatku tvrzení a důkazu skutečnosti jaké je spojení mezi navrženými osobami a žalovanými a patrně i v nedostatku aktivní legitimace těchto osob. S důvody, pro které soud prvního stupně nevyhověl návrhu, dovolatelka nesouhlasí. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, ale z důvodu nedostatku formálních předpokladů určených ustanovením § 92 odst. 1 o. s. ř., nikoliv z důvodů, pro které návrhu nevyhověl soud prvního stupně.
Naplnění dovolacího důvodu vady řízení podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolatelka spatřuje v postupu soudu prvního stupně, který po obdržení návrhu na přistoupení, k němuž nebyly připojeny výslovné souhlasy navržených osob, se nepokusil nedostatek odstranit a rozhodl o návrhu tak, že jej bez dalšího zamítl. Nesprávný postup soudu prvního stupně nenapravil ani odvolací soud, a to přesto, že v chybějícím souhlasu spatřoval důvody pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Odvolací soud založil závěr o tom, že nelze připustit, aby do řízení přistoupili další účastníci na straně žalobkyně, na skutečnosti, že společnost a A. T. nevyslovily s přistoupením souhlas.
Podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Z obsahu spisu se podává, že dovolatelka návrh na přistoupení společnosti a A. T. do řízení na straně žalující nedoložila jejich souhlasem, jenž je jedním z předpokladů, za nichž lze návrhu vyhovět. Soud prvního stupně se zjištěním, zda navržené osoby s přistoupením do řízení souhlasí, nezabýval, protože návrhu nevyhověl z jiných důvodů. Odvolací soud důvody, jimiž své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně, nezkoumal, na místo toho uzavřel, že návrhu nelze vyhovět již proto, že společnost ani A. T. nevyslovily souhlas s přistoupením do řízení. Tyto osoby však nevyslovily ani nesouhlas, jejich stanovisko k návrhu nebylo soudem prvního stupně ani odvolacím soudem, jenž na uvedené skutečnosti založil své rozhodnutí, zjištěno. Nevyhověl-li odvolací soud návrhu na přistoupení dalších účastníků na straně žalobkyně do řízení jen proto, že nebyl doložen souhlas těchto osob, aniž by v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu byli vyzváni k vyjádření se k navrhovanému přistoupení do řízení, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. uplatněný dovolatelkou je dán.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze podle ustálené rozhodovací praxe soudů považovat i za překvapivé (nepředvídatelné), neboť z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje podaný návrh. Dovolatelka se v odvolacím řízení soustředila ve své skutkové a právní argumentaci výhradně na důvody, pro které soud prvního stupně návrh na přistoupení dalších osob do řízení nevyhověl, a o tom, že odvolací soud posuzuje důvodnost návrhu se zřetelem na skutečnost, zda byl vysloven souhlas navržených osob s přistoupením do řízení, se dozvěděla až z jeho rozhodnutí. Důsledkem toho pak je, že příslušnou argumentaci dovolatelka snáší až v mimořádném opravném prostředku proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu - v dovolání.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á předsedkyně senátu