32 Cdo 471/2012
Datum rozhodnutí: 25.04.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.




32 Cdo 471/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně AVUS International, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí čp.992, č.or.8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25120336, zastoupené JUDr. Michalem Korčákem, advokátem se sídlem v Praze 6, Milady Horákové 101, proti žalované Ing. H. Š. , zastoupené Mgr. Vladimírem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Praze 3, Bořivojova 46, o 36 595 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 233/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. 20 Co 211/2011-106, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. prosince 2010, č. j. 19 C 233/2009-74, ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně 23 780 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů (výrok III.), není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Za situace, kdy dovoláním dotčeným potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodováno ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 23 780 Kč s příslušenstvím, jedná se ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc (jak ostatně odvolací soud účastnice řízení v napadeném rozsudku správně poučil), u níž není dovolání přípustné.
Vzhledem k tomu, že ani dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. dubna 2012


JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu