32 Cdo 467/2010
Datum rozhodnutí: 25.05.2010
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř.




32 Cdo 467/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně CAMIAR INVESTMENTS LIMITED , se sídlem Grigoriou Xenopoulou Street 17, Totalserve House, 3106 Limassol, Kypr, č. reg. HE 101808 , zastoupené Mgr. Petrem Plockem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1515/22 , proti žalované České republice Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15/525, PSČ 118 00, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, o zaplacení 105 254 202,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. 19 Cm 1063/1993, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. února 2009, č. j. 5 Cmo 19/2009-290, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce Mgr. Michala Doležala.
O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 11. prosince 2008, č. j. 19 Cm 1063/1993-279, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení, přerušeném usnesením ze dne 15. srpna 2007, č. j. 19 Cm 1063/1993-256, které nabylo právní moci dne 7. září 2007, a o přiznání odkladného účinku usnesení téhož soudu ze dne 15. září 2008, č. j. 19 Cm 1063/1993-259, není přípustné.
Se zřetelem k době vydání usnesení odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení a na přiznání odkladného účinku rozhodnutí, nelze podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v ustanoveních § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení (a rozsudku) odvolacího soudu, ovšem pouze za podmínky, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá povahu rozhodnutí ve věci samé, není dovolání přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. května 2010


JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu