32 Cdo 4586/2015
Datum rozhodnutí: 30.11.2015
Dotčené předpisy: § 238 odst. f o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 4586/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce A. Ch. , zastoupeného Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, proti žalovanému Ing. M. H. , zastoupenému JUDr. Ondřejem Čechem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o zaplacení částky 6 754 480,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 378/1997, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2014, č. j. 1 Cmo 234/2010-932, takto:
Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. února 2010, č. j. 5 Cm 378/1997-358, odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2009, č. j. 5 Cm 378/1997-319 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku za odvolání ve výši 144 000 Kč žalovanému (výrok III.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok) a změnil jej ve výroku II. tak, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti toliko parafrázuje ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2009, č. j. 5 Cm 378/1997-319, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, případně aby zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2014, č. j. 1 Cmo 234/2010-932, a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Žalobce považuje dovolání za nepřípustné a právní posouzení provedené odvolacím soudem za správné. Navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7., čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. vyplývá, že dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
Podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tak není podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné a mimořádným opravným prostředkem k prověření správnosti rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné citací ustanovení § 237 o. s. ř. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné za splnění předpokladů vyplývajících z ustanovení § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání nezakládá; podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2015
JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu