32 Cdo 4531/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2012
Dotčené předpisy: § 92 odst. 1 o. s. ř., § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.




32 Cdo 4531/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Alia Trade, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6 , identifikační číslo osoby 25 66 11 91, zastoupené Mgr. Petrem Pazderou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4/1535, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) J. H., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Slapničkou, bytem v Praze 4, Na Sádce 193, jako obecným zmocněncem, 2) Ing. V. H., a 3) Nakladatelství H+H Vyšehradská, s. r. o., se sídlem v Jinočanech, Komenského 236, identifikační číslo osoby 25 67 32 20, o zaplacení částky 60,935.046,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 51 Cm 42/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2011, č. j. 9 Cmo 43/2010-726, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. května 2011, č. j. 9 Cmo 43/2010-726, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2009, č. j. 51 Cm 42/1997-533, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. října 2009, č. j. 51 Cm 42/1997-533, nepřipustil, aby do řízení jako další žalobkyně přistoupila společnost Creatis, a. s. v likvidaci, (dále též jen společnost ) a A. T.
Nepřipuštění vstupu navržených účastnic do řízení soud prvního stupně odůvodnil tím, že žalobkyně netvrdila a nedokazovala, jaké spojení je mezi navrženými účastnicemi a žalovanými. Aktivní legitimaci ve sporu má ten, na koho byla platně převedena pohledávka. Žalobkyně tvrdí, že pohledávka byla převedena na ni a na tomto tvrzení setrvala. Netvrdila, že by pohledávku postoupila na osoby, jejichž vstup do řízení navrhuje. V takovém případě by byl na místě postup podle ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Zvolila-li postup podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. soud pro tento postup neshledává žádný důvod, když rozhodující je, na koho byla pohledávka převedena .
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. února 2010, č. j. 9 Cmo 43/2010-551, potvrdil usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním, že návrhu žalobkyně nelze vyhovět již jen z toho důvodu, že osoby, které měly do řízení přistoupit, nevyslovily s návrhem souhlas. Nebyly tak splněny všechny podmínky určené ustanovením § 92 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Usnesením ze dne 26. ledna 2011, č. j. 32 Cdo 4753/2010-713, Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že osoby navržené ke vstupu do řízení nevyslovily ani nesouhlas se vstupem do řízení, když jejich stanovisko k návrhu nebylo soudem prvního stupně ani odvolacím soudem, jenž na uvedené skutečnosti založil své rozhodnutí, zjištěno.
Vrchní soud v Praze poté usnesením označeným v záhlaví opětovně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Odvolací soud uvedl, že podáními ze dne 2. března 2011 a ze dne 28. února 2011 vyslovila společnost a A. T. souhlas se vstupem do řízení na straně žalobkyně. Rekapituloval, že žalobu ve věci podala 12. února 1997 Investiční a Poštovní banka a. s. (dále též jen banka ). Dne 16. června 1998 uzavřela banka se společností jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávky, v důsledku tohoto převodu práva vstoupila společnost bez dalšího na místo původní žalobkyně. K návrhu společnosti, v němž bylo tvrzeno uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 2. ledna 2002 mezi společností jako postupitelkou a společností Alia Trade, s. r. o. jako postupnicí, soud prvního stupně usnesením ze dne 15. listopadu 2004, č. j. 51 Cm 42/1997-207, v souladu s ustanovením § 107a o. s. ř. připustil vstup současné žalobkyně do řízení na místo společnosti. Žalobkyně podáním ze dne 6. října 2009 navrhla podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. přistoupení společnosti a A. T. do řízení na své straně s tím, že tak činí s ohledem na pochybnost soudu o aktivní legitimaci žalobkyně vzhledem k nejistotě, zda smlouva o postoupení 9/10 pohledávky z 30. prosince 1999 uzavřená mezi společností a A. T. a smlouva o postoupení pohledávky uzavřená 2. ledna 2002 mezi společností a žalobkyní, jsou platné. Žalobkyně považuje obě smlouvy za platné, z důvodu procesní opatrnosti však navrhuje přistoupení postupitelek do řízení. V projednávané věci došlo k převodu práva, o něž v řízení jde, až po zahájení řízení.
Zabývaje se výkladem ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. a § 107a o. s. ř. odvolací soud dovodil, že zatímco ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. se vztahuje na nedostatek vymezení plurality subjektů aktivně či pasivně věcně legitimovaných, který je zapříčiněn skutečností nastalou již před podáním žaloby a umožňuje žalobci navrhnout přistoupení dalšího účastníka, ustanovení § 107a o. s. ř. umožňuje záměnu aktivně či pasivně legitimovaných účastníků v případě, že jde o nedostatek věcné aktivní nebo pasivní legitimace z důvodu skutečnosti nastalé až v průběhu řízení. Ačkoli žalobkyně nesleduje svou vůlí obejít postup podle ustanovení § 107a o. s .ř., není její návrh přípustný proto, že takový postup není při současné právní úpravě, z níž se podávají odlišné procesní poměry různých institutů, možný. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka dle § 107a o. s. ř., musí totiž přijmout stav řízení, jaký je tu v době jeho nástupu do řízení, což však neplatí pro účastníka, který do řízení přistupuje jako další účastník ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 12/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 12/2008 ), zdůraznil, že žalobce v případě pochybností o tom, zda aktivní legitimace byla převedena nebo přešla na jiný subjekt, musí provést volbu, neboť svůj stav právní nejistoty může řešit pouze návrhem podle § 107a odst. 1 o. s .ř., případně mohou domněle legitimovaní účastníci podat samostatné žaloby. Zvýšení počtu žalobců návrhem na jejich přistoupení jen z důvodu žalobcovy nejistoty o tom, zda nastala skutečnost, s níž právní předpis spojuje převod práva, v rámci téhož řízení není možné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a co do důvodů na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil (ne)splnění podmínek daných ustanovením § 92 odst. 1 o. s. ř. Má za to, že je ve sporu aktivně legitimována a jen vzhledem k tomu, že žalovaní účelově namítají neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek z 2. ledna 2002 uzavřené mezi ní a společností s argumentací o rozporu smlouvy s ustanovením § 196a obchodního zákoníku, navrhla přistoupení původních věřitelů pohledávek do řízení na své straně. Zdůrazňuje, že považuje smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou se společností za platnou a že žalovaní nemohou namítat neplatnost této smlouvy, když smlouvou byl založen vztah jen mezi postupníkem a postupitelem. V té souvislosti dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Pokud jde o posuzování splnění podmínek pro přistoupení dalších účastníků do řízení odkazuje na závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 24. března 2009, sp. zn. 25 Cdo 5090/2008 (jde o rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 5090/2008). Tvrdí, že rozhodnutí o připuštění vstupu dalších účastníků na straně žalobkyně do řízení může nepochybně přispět k rychlejšímu vyřešení sporu a nalezení odpovědi na otázku, kdo je ve sporu aktivně legitimován. Vzhledem k tomu, že sporné řízení je ovládáno zásadou dispoziční, je nutno omezující zásahy ze strany soudu vykládat restriktivně. Uvádí, že přistoupení dalších účastníků do řízení nemohlo mít za následek nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, dále že je nepochybné, čeho se přistupující účastníci vůči žalovaným domáhají, jejich přistoupení nebrání ani zásada hospodárnosti řízení a návrhem není obcházen institut záměny účastníků.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní považují rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Dovolatelka první část svých námitek směřuje k otázce platnosti smluv o postoupení pohledávky, tedy k otázkám, které se týkají posouzení její věcné legitimace, případně věcné legitimace osob, jejichž vstup do řízení byl navrhován, nikoliv zákonných podmínek či předpokladů, za nichž lze návrhu na přistoupení podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. vyhovět.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí soud při rozhodování o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť jde o otázku hmotněprávní, kterou soud řeší až v konečném rozhodnutí o věci, a důsledkem závěru o nedostatku věcné legitimace je zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2006, pod číslem 18). Tento závěr, od něhož není důvodu se odchýlit ani v projednávané věci, zaujal dovolací soud i v dalších svých rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 21. listopadu 2001, sp. zn. 25 Cdo 1767/2001, usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. 29 Odo 903/2004, usnesení ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 32 Cdo 2541/2008 a usnesení ze dne 16. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 5073/2008, jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvodné však jsou námitky směřující proti závěru o nesplnění podmínek vyžadovaných ustanovením § 92 odst. 1 o. s. ř. pro vyhovění návrhu na přistoupení dalších účastníků na straně žalobkyně do řízení.
Z ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Účelem přistoupení dalšího účastníka do řízení jako institutu procesního práva je umožnit žalobci, aby pomoci přistoupení odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) omyl o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který by jinak byl řešitelný jen podáním nové žaloby (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 600s.).
Z dispoziční zásady, jež ovládá sporné řízení, vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka do řízení může navrhnout jen žalobce a má-li takto přistoupit další účastník do řízení na straně žalobce, lze návrhu vyhovět, souhlasí-li tato osoba se vstupem do řízení. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení v případě, že je tu nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutno řízení zastavit, dále nebylo-li by nepochybné, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku nebo přistoupivší účastník v řízení žalobou domáhá, jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je přitom nepřípustné, aby institut záměny účastníka podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. byl obcházen návrhem žalobce na přistoupení dalšího účastníka do řízení. Je-li při rozhodování o navrženém přistoupení do řízení zřejmé (nepochybné), že dosavadní žalobce (či žalovaný) již v době zahájení řízení nebyl ve sporu aktivně (pasivně) věcně legitimován, nejsou splněny podmínky k tomu, aby soud připustil přistoupení dalšího účastníka do řízení na jeho straně. Nápravu v tomto případě lze zjednat jen prostřednictvím záměny účastníků podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. (k tomu srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. prosince 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005 a dále též usnesení ze dne 15. února 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, jež jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že zvýšení počtu žalobců návrhem na jejich přistoupení do řízení z důvodu nejistoty žalobkyně o tom, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, není možný. V projednávané věci byla podána žaloba o zaplacení dluhu ze smluv o úvěru, k níž je aktivně legitimován věřitel. Původní žalobkyní byla Investiční a Poštovní banka a. s., po postoupení pohledávek bankou společnosti Creatis a. s. v likvidaci smlouvou z 16. června 1998, se stala žalobkyní tato společnost a k jejímu návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. ze dne 27. března 2003 odůvodněnému uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek dne 2. ledna 2002, soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 15. listopadu 2004, č. j. 51 Cm 42/1997-207, že v řízení bude jako se žalobkyní pokračovat se společností Alia Trade, s. r. o. K žádnému dalšímu postoupení pohledávky žalobkyní na jiný subjekt nedošlo. Výše uvedený závěr odvolacího soudu proto není správný. Důvodem návrhu na přistoupení nebyla nejistota žalobkyně o tom, zda nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, když žalobkyně žádnou takovou skutečnost netvrdila, ale okolnost, že žalovaní zpochybnili platnost smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností a žalobkyní. Platí-li podle ustálené soudní praxe, že soud se při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. platností smlouvy o postoupení pohledávky nezabývá, pak platnost postupní smlouvy může být zpochybněna i poté, kdy se žalobcem stal postupník. Za této situace, kdy nelze učinit jednoznačný závěr, že žalobkyně je věřitelkou pohledávek na základě postupní smlouvy a tedy že má věcnou legitimaci, může být tento nedostatek věcné legitimace žalobkyně, který tu byl již v době, kdy se stala žalobkyní, odstraněn přistoupením dalších účastníků na straně žalobkyně do řízení.
Přitom není ani zřejmé (nepochybné), že by žalobkyně nebyla v době, kdy se stala žalobkyní, věcně legitimována a byly by tak dány podmínky nikoliv pro přistoupení dalších účastníků do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř., ale pro záměnu podle ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř.
Odkaz odvolacího soudu na závěry vyjádřené v R 12/2008 není přiléhavý, neboť tyto závěry vycházejí ze situace, kdy v průběhu řízení došlo na straně žalované k přechodu práva, o něž v řízení šlo, a žalobkyně podala návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení podle ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř.
Jelikož rozhodnutí odvolacího není ze shora uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které neobstálo rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy obou stupňů závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2012

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu