32 Cdo 4519/2008
Datum rozhodnutí: 17.12.2008
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 4519/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně E. I. a.s., zast. JUDr. J. S., Ph. D., advokátem (původní žalobkyně P. F., spol. s r.o., zast. JUDr. J. S., Ph. D., advokátem), proti žalované J.D. S. s.r.o., zast. Mgr. D. T., advokátem, o zaplacení částky 451.378,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočka v Liberci pod sp. zn. 37 Cm 1/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č. j. 1 Cmo 214/2007-75, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. září 2007, č. j. 1 Cmo 214/2007-75, potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočka v Liberci ze dne 17. května 2007, č. j. 37 Cm 1/2007-60 (dále jen soud prvního stupně ), jímž tento soud připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení společnost E. I. a.s.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Dále uvedl, že se žalobkyně po žalované domáhala žalobou ze dne 18. 12. 2006 zaplacení pohledávky ve výši 451.378,- Kč s příslušenstvím, jež žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2006 od společnosti E. I. a. s. Jelikož žalobkyně podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 10. 5. 2007, navrhla, aby z důvodu odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 4. 2007 do řízení na její místo vstoupila společnost E. I. a.s., soud prvního stupně- dle názoru odvolacího soudu nepochybil, když postupoval dle ust. § 107a o. s. ř. a po zjištění, že v posuzovaném případě nastala právní skutečnost, na základě které vznikla aktivní věcná legitimace společnosti E. I. a.s., a že jsou splněny i ostatní podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, návrhu žalobkyně vyhověl.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 9. 1. 2008 napadla žalovaná usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., přičemž své dovolací námitky podřadil dovolacímu důvodu uvedenému v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že soudní řízení bylo žalobkyní zahájeno za předpokladu, že existuje platná smlouva o postoupení pohledávek. V důsledku odstoupení byla předmětná smlouva o postoupení pohledávek zrušena, a proto zanikla (vyjma tzv. sankčních práv vzniklých před odstoupením od smlouvy) všechna práva a povinnosti stran z této smlouvy (§ 351 odst. 1 obchod. zák.). Smlouva o postoupení pohledávek dle dovolatelky přestala existovat okamžikem uzavření dohody o odstoupení od smlouvy. Byla-li tato smlouva zrušena, nelze dle dovolatelky postupovat dle ust. § 107a o. s. ř., poněvadž zrušením smlouvy o postoupení pohledávek nedošlo k přechodu ani k převodu tvrzených práva, a nastal tak právní stav takový, jaký zde byl před uzavřením této smlouvy. Aktivní věcnou legitimaci měla společnost E. I. a.s. již v době zahájení řízení a dle dovolatelky aktivní legitimace této společnosti nevznikla ani na základě dohody o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná je přesvědčena, že je zapotřebí za daného stavu postupovat dle ustanovení § 92 odst. 2 OSŘ o záměně účastníků . Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 19. 3. 2008 se k dovolání žalovaného vyjádřila společnost E. I. a.s., v němž zejména uvedla, že podané dovolání je účelové a má za úkol oddálit meritorní rozhodnutí. Je přesvědčena, že není nutné se obsáhleji vyjadřovat k podanému dovolání, jelikož s ním žalovaná vzhledem tomu, že názor žalované nemá oporu v zákoně, nemůže u dovolacího soudu uspět, poněvadž odstoupením od smlouvy došlo toliko k tomu, že právo po zahájení řízení přešlo zpět na jmenovanou společnost. Závěrem proto společnost E. I. a.s. navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl podané dovolání žalované a zavázal ji k náhradě nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou společností), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o.s.ř.).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Dovolání žalované směřující proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o vstupu společnosti E. I. a.s. do řízení na místo dosavadního účastníka- žalobkyně dle § 107a o. s. ř. je dle ust. § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden a přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení v dovolání, a je-li dovolání přípustné, přihlíží mj. i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Jelikož existence vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyla dovolatelkou tvrzena a z obsahu spisu se nepodává, zabýval se Nejvyšší soud dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V souzené věci odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž tento soud připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení společnost E. I. a.s., neboť dospěl k závěru, že na základě podání žalobkyně ze dne 3. 5. 2007, jímž navrhla vstup shora uvedené společnosti na její místo do řízení ve smyslu ust. § 107a o. s. ř., a protože nastala právní skutečnost, na základě které vznikla aktivní věcná legitimace společnosti E. I. a.s., došlo i ke splnění ostatních podmínek uvedených v ust. § 107a o. s. ř., je nutné takovému návrhu žalobkyně vyhovět.

Dovolatelka obsahově vymezila uplatněný dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobkyně P. F., spol. s r.o. nebyla nikdy v tomto sporu aktivně legitimována a že aktivní legitimace společnosti E. I. a.s. nevznikla na základě dohody o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek, nýbrž že tento subjekt byl majitelem práv v době před zahájením tohoto řízení, v době podání žaloby a je jím doposud, a to nepřetržitě , neboť uzavřením dohody o odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávek byla smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2006 zrušena a tímto okamžikem přestala existovat. Žalovaná je přesvědčena, že je zapotřebí za daného stavu postupovat dle ustanovení § 92 odst. 2 OSŘ o záměně účastníků . Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle ust. § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107.

Podle ust. § 107a odst. 2 o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Podle ust. § 107a odst. 3 o. s. ř. platí ustanovení § 107 odst. 4 obdobně.

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů vyplývá, že se společnost P. F., spol. s r.o. jako žalobkyně domáhala žalobou ze dne 18. 12. 2006 po žalované (J.D. Stav s.r.o.) zaplacení částky 451.378,- Kč, představující dlužnou částku a úroky z prodlení z ceny díla, jež byla sjednána mezi společností E. I. a.s. jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem ve smlouvě o dílo č. 2005-11/48 ze dne 1. 11. 2005 ve výši 1.547.416,50 Kč včetně DPH, přičemž shora uvedenou pohledávku za žalovanou postoupila společnost E. I. a.s. (postupitel) na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2006 společnosti P. F., spol. s r.o. (postupník) a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 8. 2006 bylo postupitelem žalované doručeno. Z podání žalobkyně ze dne 3. 5. 2007 vyplývá, že žalobkyně (P. F. spol. s r.o.) navrhla vstup společnosti E. I. a.s. dle ust. § 107a o. s. ř. do řízení na její místo s odůvodněním, že na základě dohody ze dne 10.dubna 2007 o odstoupení od smlouvy ze dne 14. 8. 2006 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 9. 2006, v níž postupitel a postupník se dohodli, že postupník využívá svého práva vyplývajícího z čl. II dodatku č. 1 ze dne 30. 9. 2006 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2006 a tímto od smlouvy odstupuje a věřitelem pohledávek uvedených v čl. I této dohody je postupitel (čl. II.), se výše uvedená smlouva o postoupení pohledávek ruší a věřitelem uvedené pohledávky za žalovaným je společnost E. I. a.s. .

Z uvedeného je zřejmé, že v souzené věci věřitel (E. I. a.s.) postoupil svou tvrzenou pohledávku za společností J.D. Stav s r.o. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2006, ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 9. 2006, uzavřenou dle § 524 a násl. občan. zák., společnosti P. F., spol. s r.o. Postupitel (E. I. a.s.) proto neměl aktivní věcnou legitimaci k zahájení soudního řízení. Soudní řízení bylo zahájeno postupníkem (P. F., spol. s r.o.) dne 22. 12. 2006, kdy byla soudu prvního stupně doručena žaloba s návrhem na vydání platebního rozkazu . Žalobkyně (P. F., spol. s r.o.) podáním ze dne 3. 5. 2007 navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost E. I. a.s., neboť po zahájení řízení nastala ve smyslu ust. § 107a o. s. ř. taková právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Návrh byl učiněn dříve, než bylo soudem o věci rozhodnuto, společnost E. I. a.s. se vstupem do řízení na místo žalobkyně souhlasila (souhlas žalované se nevyžaduje) a bylo-li prokázáno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o postoupení pohledávky. Vzhledem k uvedenému je postup soudu prvního stupně (a rovněž soudu odvolacího, jenž usnesení soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil) správný, pokud rozhodl o procesním nástupnictví dle shora uvedeného ustanovení a připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení společnost E. I. a.s. Pokud dovolatelka zpochybňovala převod práv a povinností na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2006, ve znění dodatku č. 1 ze dne 30. 9. 2006, a dovozovala, že na společnost P. F. spol. s r.o. v důsledku smlouvy tato práva nepřešla, polemizuje tak s otázkou platností smlouvy, přestože jak výše uvedeno - předmětem řízení o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného,popř. existovalo , neboť takové posouzení se týká již řešení věci samé (srov. usnesení uveřejněné pod číslem 31/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

K tomu je nutné uvést, že soud ve smyslu ust. § 107a o. s. ř. zkoumá toliko to, zda vůbec jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, zda opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (tedy že se týká práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde). Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v řízení byly podmínky stanovené v § 107a o. s. ř. k tomu, aby mohlo dojít k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně, splněny, neboť nastala právě taková právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva - touto skutečností je citovaná Dohoda o odstoupení od smlouvy ze 10. 4. 2007 uzavřená mezi původní a nynější žalobkyní, podle níž došlo k přechodu práva na zaplacení pohledávky, která je předmětem daného řízení, zpět z původní žalobkyně na žalobkyni nynější, že k této skutečnosti došlo po zahájení řízení, a současně byla také splněna uvedeným návrhem i podmínka spočívající v souhlasu nabyvatele příslušného práva s jeho vstupem do řízení na straně žalobkyně, když tento souhlas stávající žalobkyně byl součástí předmětného návrhu na postup soudu podle § 107a o. s. ř.

Argumentace ustanovením § 92 odst. 2 o. s. ř. ze strany dovolatelky je nepřípadná; odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky, případně dohodu o zrušení smlouvy o postoupení pohledávky je nepochybně nutno považovat za skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod práva účastníka řízení, neboť v důsledku této skutečnosti pohledávka přechází zpět z postupníka na postupitele.

Důsledkem zrušení smlouvy je ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2, § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák. vznik povinnosti každého z účastníků vrátit druhému vše, co podle ní dostal a není-li to možné, poskytnout peněžitou náhradu. V případě zrušení smlouvy o postoupení pohledávky tak přichází v úvahu jen vydání pohledávky postupníkem postupiteli, jak tomu bylo v souzené věci, popř. není-li to možné, protože pohledávka již zanikla, též poskytnutí peněžité náhrady.

Usnesení odvolacího soudu je tedy správné, a proto Nejvyšší soud ČR rozhodl podle § 243b odst. 2 věty prvé o. s. ř., vzhledem k tomu, že dovolání žalované není důvodné z hlediska jí uplatněných námitek tak,že dovolání žalované jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2008

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu