32 Cdo 4440/2011
Datum rozhodnutí: 12.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 4440/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. F. P. , zastoupeného Alexandrem Petričko, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, o zaplacení 1 124 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 56/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 26. července 2011, č. j. 23 Co 266/2011-343, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobce domáhal po žalované výplaty pojistného plnění v souvislosti se škodou, která mu vznikla na nemovitosti v jeho vlastnictví.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. května 2009, č. j. 8 C 56/2007-229, uložil žalované zaplatit žalobci 472 090 Kč s 5,5% úrokem z prodlení ročně od 28. června 2002 do zaplacení, zamítl žalobu v rozsahu částky 1 124 600 Kč s 5,5% úrokem z prodlení od 28. června 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 23 Co 448/2009-248, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Pardubicích v pořadí ve věci druhým rozsudkem ze dne 19. ledna 2011, č. j. 8 C 56/2007-322, zastavil řízení v rozsahu částky 126 910 Kč (bod I. výroku), zamítl žalobu ohledně částky 997 690 Kč s 5,5% úrokem z prodlení ročně z částky 997 690 Kč od 28. června 2002 do zaplacení a z částky 126 910 Kč od 28. června 2002 do zaplacení (bod II. výroku), rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky navzájem (bod III. výroku) a uložil žalované nahradit náklady řízení České republice (bod IV. výroku).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. července 2011, č. j. 23 Co 266/2011-343, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených bodech II., III. a IV. výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalované uzavřena dne 19. května 2002 pojistná smlouva, v níž byla v případě pojištěného objektu stodoly sjednána pojistná částka na 600 000 Kč a spoluúčast 1 000 Kč. Její nedílnou součástí byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění budov, staveb a bytů občanů (dále též jen VPP ). Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že v průběhu řízení žalovaná vyplatila žalobci na pojistném plnění nejprve 472 090 Kč a dále částku 126 910 Kč. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda má žalobce nárok na vyšší pojistné plnění než již vyplacených 599 000 Kč.
Odvolací soud vyšel ve shodě se soudem prvního stupně z článku 6 odst. 1 VPP, podle něhož stanoví pojistnou částku na vlastní odpovědnost pojištěný, a dále z článku 7 odst. 1, podle něhož je celková výše pojistného plnění pro jednu pojistnou událost omezena sjednanou pojistnou částkou. Vyplatila-li proto žalovaná žalobci v situaci, kdy byla sjednána pojistná částka ve výši 600 000 Kč a spoluúčast ve výši 1 000 Kč, pojistné plnění ve výši 599 000 Kč, je požadavek žalobce na další (vyšší) pojistné plnění neodůvodněný a závěr soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby je správný. Odvolací soud z tohoto důvodu považoval za nadbytečné zabývat se i samotným způsobem případného výpočtu pojistného plnění podle jiných ustanovení pojistné smlouvy či VPP, a to včetně podpojištění, na které se odvolával žalobce. Odvolací soud pro úplnost poznamenal, že neshledal důvodnou ani argumentaci žalobce o tom, že k nesprávnému stanovení pojistné částky došlo v důsledku nesprávného zaměření předmětné budovy pracovníkem žalované při uzavírání pojistné smlouvy. Jestliže podle zmíněných všeobecných pojistných podmínek měla být stanovena pojistná částka na vlastní odpovědnost pojištěného, nelze podle odvolacího soudu klást k tíži žalované, že snad sama stanovila pojistnou částku, resp. že ve spolupráci s ní došlo k zaměření pojišťované stavby v rozporu se skutečností. Zásada o stanovení výše pojistné částky na vlastní odpovědnost pojištěného koresponduje podle odvolacího soudu se skutečností, že od její výše se odvíjí i pojistné, které pojištěný, resp. pojistník platí.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu, z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu.
Dovolatel spatřuje napadené rozhodnutí zásadně právně významné v řešení otázky tzv. podpojištění (jeho výkladu z hlediska právního), k němuž podle jeho mínění zaujal odvolací soud nejednoznačné stanovisko jak v kasačním usnesení, tak i v napadeném rozsudku. V této souvislosti mu vytýká, že ve vztahu k uvedenému institutu opomenul řešit otázku odpovědnosti žalované, kterou dovozuje z pochybení jejího pracovníka při změření předmětné budovy, které bylo příčinou toho, že sjednaná pojistná částka neodpovídala skutečným hodnotám pojištěného objektu. Jestliže podpojištění způsobila žalovaná, měla by mu podle jeho přesvědčení v rámci pojistné události zaplatit částku, která odpovídá reálné hodnotě, tj. skutečným rozměrům předmětné budovy.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen o. s. ř. ).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, o nějž jde i v posuzované věci, lze obecně opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Oproti očekávání dovolatele (a ostatně i oproti nesprávnému poučení odvolacího soudu v napadeném rozsudku) není dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl oběma rozsudky ve věci v rozsahu dovoláním dotčené částky 997 690 Kč s příslušenstvím stejně žalobu zamítl).
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud (za použití hledisek příkladmo uvedených v § 237 odst. 3 o. s. ř.) dospěje k závěru, že má napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadní právní význam.
Dovolací soud shledává napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. zásadně právně významným [a potud má dovolání za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] v otázce, zda tzv. podpojištění (t.j. situace, kdy pojistná částka stanovená pojištěným je nižší než hodnota pojištěných věcí) je bez vlivu na omezení pojistného plnění do výše sjednané pojistné částky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. § 242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle článku 7 odst. 1 VPP celková výše pojistného plnění včetně náhrad vynaložených nákladů, uvedených ve smluvním ujednání, je pro jednu pojistnou událost omezena sjednanou pojistnou částkou.
Podle článku 6 odst. 1 VPP pojistnou částku stanoví na vlastní odpovědnost pojištěný. Pojistná částka má v průběhu trvání pojištění vyjadřovat pojistnou hodnotu pojištěné věci.
Podle dovolatele zaujal odvolací soud ve svých rozhodnutích (v kasačním usnesení a v napadeném rozsudku) nejednoznačné stanovisko k otázce tzv. podpojištění. Dovolací soud však tento jeho názor nesdílí. Odvolací soud přesně vyjádřil, že případné podpojištění může mít dle VPP vliv na způsob určení výše pojistného plnění, nikoli však na maximální limit pojistného plnění, který je v pojistné smlouvě určen pojistnou částkou. V této souvislosti pak odvolací soud výstižně zdůvodnil, že dle článku 6 odst. 1 VPP pojistnou částku stanoví ve smlouvě sám pojištěný na vlastní odpovědnost, přičemž pojistná částka má v průběhu trvání pojištění vyjadřovat pojistnou hodnotu pojištěné věci. Plnila-li tedy žalovaná žalobci pojistné plnění podle smlouvy v maximální možné výši, nemůže mít žalobce z téže smlouvy právo na pojistné plnění ve větším rozsahu a žádné právní pochybení nelze odvolacímu soudu jak činí dovolatel vytýkat.
Za situace, kdy Nejvyšší soud ani neshledal, že by řízení trpělo vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, či vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 (tzv. zmatečnostmi), k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce pro nedůvodnost zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 12. února 2013


JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu