32 Cdo 4396/2009
Datum rozhodnutí: 18.01.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 4396/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ZEMIPA s.r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 3/11, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26104962, zastoupené JUDr. Bohuslavem Petrem, advokátem se sídlem v Hluboké nad Vltavou, Luční 901, proti žalovaným 1) Ing. P. M. , a 2) J. K. , zastoupeným JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Rooseveltova 37, o 386 789 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaných na odstranění střešní konstrukce a zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 C 181/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. června 2009, č. j. 8 Co 1090/2009-346, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr. Jaroslava Adama.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. ledna 2009, č. j. 18 C 181/2007-292, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 386 789 Kč s příslušenstvím, žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovaným 500 000 Kč a odstranit na své náklady celou vadně provedenou střešní konstrukci umístěnou na blíže specifikované nemovitosti a předat žalovaným vyklizené a uklizené staveniště a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (první odstavec výroku), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý odstavec výroku), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 dále též jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka žádnou právní otázku zásadního významu nevymezila, spatřovala-li zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení právních otázek v rozporu s hmotným právem , přičemž dovolací soud neshledal žádné pochybení v právním posouzení věci, tedy jak v otázce žalobního nároku na zaplacení nedoplatku ceny díla, tak v otázce vzájemného návrhu žalovaných na odstranění vadně provedené střešní konstrukce a zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč. Tyto otázky řešil odvolací soud v souladu s hmotným právem a soudní judikaturou, na niž v odůvodnění rozsudku odkazoval, a své právní závěry odůvodnil správným výkladem a aplikací ustanovení § 550, § 560 odst. 2 a § 301 obchodního zákoníku, a to včetně interpretace příslušných smluvních ujednání.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohla založit ani námitka dovolatelky proti skutkovým zjištěním, která odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) opřel zejména o provedený důkaz posudkem znalkyně Ing. A. H., CSc. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemohou přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohla založit ani dovolatelkou namítaná vada řízení, že soudy k jejímu návrhu nezadaly revizní znalecký posudek. Dovolatelka totiž ani prostřednictvím takto uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. žádnou otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení by bylo napadené rozhodnutí založeno, nevymezila a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1. a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 13 000 Kč podle § 3 odst. 1, § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 660 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. ledna 2011

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu