32 Cdo 4387/2009
Datum rozhodnutí: 24.02.2011
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 4387/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně PATERNA - REALITY, s. r. o., se sídlem ve Volyni, nám. Svobody 14, PSČ 387 01, identifikační číslo osoby 26 04 46 17, zastoupené JUDr. Františkem Pacovským, advokátem, se sídlem v Blatné, Rakovnická 1128, PSČ 388 01, proti žalované Šumava, a. s., se sídlem v Nišovicích 55, PSČ 387 01, identifikační číslo osoby 25 18 39 82, zastoupené JUDr. Zdeňkem Karfíkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 46/3, PSČ 110 00, o žalobě na obnovu řízení podané žalovanou, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1366/2007, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2009, č. j. 3 Cmo 357/2008-46, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalované potvrdil usnesení ze dne 26. května 2008, č. j. 13 Cm 1366/2007-24, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn 13 Cm 887/2005.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž žaloba na obnovu řízení byla podána včas, žalovanou tvrzený důvod obnovy řízení - listina obsahující stanovisko Ústavu pro jazyk český ze dne 26. července 2007 k jazykovému výkladu ujednání o možném opakování prodloužení smlouvy o zprostředkování uzavřené mezi účastníky - však není takovým důkazem ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), který by žalovaná bez své viny nemohla vyžádat a použít již v původním řízení nebo který by nemohl být proveden v původním řízení. Přisvědčil i závěru, že jazykový výklad Ústavu pro jazyk český nelze považovat za nový důkaz ve věci, jenž by mohl pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro povolení obnovy řízení podle ustanovení § 228 o. s. ř. nebyly splněny.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že podala žalobu na obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v ní uvedla, který nový důkaz si opatřila. Z tohoto nového důkazu vyplývá, že jazykovým výkladem došlo k uzavření kupní smlouvy po skončení platnosti smlouvy o zprostředkování. Zásadním pro rozhodnutí v původním řízení byl právě výklad ujednání ve smlouvě o zprostředkování o tom, zda se tato smlouvy automaticky prodlužovala. Zatímco soud prvního stupně si v původním řízení vyložil možnost automatického prodlužování smlouvy o zprostředkování o tři měsíce, Ústav pro jazyk český dal za pravdu jí stanoviskem, že smlouva o zprostředkování se mohla prodloužit pouze o tři měsíce. Tato nová skutečnost podpořená novým důkazem je dovolatelce známa od 8. srpna 2007 a žaloba na obnovu řízení byla proto podána včas. Odvolací soud věc posuzoval nesprávně, pouze z hlediska rigorózního výkladu tak, jak to učinil soud prvního stupně. Soudy obou stupňů nepřihlédly k dovolatelkou tvrzeným skutečnostem, označeným důkazům, neúplně zjistily skutkový stav věci a dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu posouzení věci. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání žalované Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, může být přípustné jen podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. tehdy, dospěje-li dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného výkladu ujednání ve zprostředkovatelské smlouvě o možnosti jejího opakovaného prodloužení ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 887/2005. Závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), podle něhož stanovisko Ústavu pro jazyk český ze dne 26. července 2007 není ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. takovým důkazem, který by dovolatelka bez své viny nemohla použít v původním řízení, a závěr, že stanovisko nelze ani považovat za důkaz, který by mohl přivodit pro dovolatelku příznivější rozhodnutí ve věci, tedy právní posouzení věci odvolacím soudem, nezpochybnila. Dovolatelka nenamítá, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že jej nesprávně vyložil a nepokládá ani žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Její námitky se týkají nesprávného výkladu ujednání ve zprostředkovatelské smlouvě, na němž založil soud prvního stupně své rozhodnutí v původním řízení. Tyto námitky jsou nevýznamné, neboť přípustnost dovolání v projednávané věci založit nemohou.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 1.750,- Kč podle ustanovení § 10 odst. 1, § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 410,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 24. února 2011
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu