32 Cdo 4373/2015
Datum rozhodnutí: 12.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 4373/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobce L. K. zastoupeného Mgr. Monikou Bucharovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Uhelný trh 414/9, proti žalované Hypoteční bance, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13 58 43 24, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o zaplacení částky 10 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 441/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2015, č. j. 96 Co 86/2015-49, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 21. ledna 2015, č. j. 28 C 441/2014-40, přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku ze žaloby v rozsahu 90 % (výrok I.) a ustanovil mu pro řízení k ochraně jeho zájmu zástupkyni Mgr. Moniku Bucharovou, advokátku (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobci přiznal osvobození od soudního poplatku ze žaloby v rozsahu 95 %.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, maje za to, že napadené usnesení závisí na posouzení otázky procesního práva, konkrétně na posouzení podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Dovolatel však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., jak mu ukládá ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nedostál. Vytýká-li odvolacímu soudu, že se při posouzení předpokladů pro úplné osvobození od placení soudního poplatku odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázal.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro vady odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, poněvadž nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. listopadu 2015

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu