32 Cdo 4359/2016
Datum rozhodnutí: 10.01.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



32 Cdo 4359/2016


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně OSPEN s.r.o. , se sídlem v Přelouči, Hradecká 1383, PSČ 535 01, identifikační číslo osoby 25262823, zastoupené JUDr. Martinem Michňákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Frančíkova 342/11, proti žalovanému Z. S. , zastoupenému JUDr. Jiřím Kozákem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy 25, o zaplacení 96 275,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 237/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 18. 9. 2015, č. j. 15 Co 477/2015-17, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře potvrdil usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 8. 2015, č. j. EPR 82812/2015-23, o odmítnutí odporu žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. EPR 82812/2015-8, pro opožděnost a o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání (jež podle obsahu směřuje proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé) není podle § 238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (srov. shodně právní závěr v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, uveřejněném pod číslem 42/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost se dodává, že na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně stanovena, pak jde vždy bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo o dovolání nepřípustné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněného pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 1. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu