32 Cdo 4310/2016
Datum rozhodnutí: 15.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



32 Cdo 4310/2016


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Ing. D. Š. , zastoupené Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem v Teplicích, náměstí Svobody 1/40, proti žalovanému Ing. D. F. , zastoupenému JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 27, o zaplacení částky 279 012,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 263/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 17 Co 475/2014-187, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 30. 1. 2013, č. j. 9 C 263/2010-74, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 279 012,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 10. 2009 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky od 19. 5. 2009 do 15. 10. 2009 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že odvolací soud se podle jeho názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně s napadeným rozsudkem souhlasí co do výroku i odůvodnění a více se k dovolání žalovaného nevyjadřuje .
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Namítá-li dovolatel, že byl postupem soudu prvního stupně zkrácen na svých právech, pokud soud jednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti, byť se včas z jednání omluvil a požádal o odročení jednání, čímž byla porušena jeho základní práva a bylo zasaženo do jeho ústavních práv vyplývajících z Listiny základních práv a svobod, a vytýká-li odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že soud prvního stupně nepochybil, jednal-li v nepřítomnosti dovolatele, uplatnil zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., jež není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejíž posouzení nelze připustit dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). K této vadě, jakož i k jiným vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, smí dovolací soud přihlédnout toliko v případě, že je dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
I další výhradu, podle níž žalobu projednal místně nepříslušný Okresní soud v Teplicích, když podle ustanovení § 84 a § 85 o. s. ř. byl příslušný k projednání věci soud jeho trvalého bydliště , jímž je Okresní soud v Jičíně, dovolatel uplatňuje jen v souvislosti s tvrzenou zmatečnostní vadou (dovolací argumentace vychází z námitky, že se neměl možnost vyjádřit k žalobě). Ani tato výhrada proto nemůže založit přípustnost dovolání.
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o jakou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).
Vyjadřuje-li dovolatel pochybnost o tom, zda při převodu pohledávky nedošlo k neoprávněné podpoře v rozporu s pravidly Evropské unie, namítá, že smlouvou o novaci uzavřenou mezi žalobkyní a předchozím věřitelem došlo k zásahu do jeho práv a že způsob, jakým žalobkyně jako ručitelka bude při výkonu postižného práva postupovat, není zcela na její úvaze, a odvolacímu soudu vytýká v těchto otázkách s ustálenou judikaturou nesouladné právní posouzení věci , pak zákonnému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostál, neboť v souvislosti s tvrzením, že se odvolací soud při rozhodnutí o těchto otázkách odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázal.
Ve zbytku dovolací argumentace není ani z obsahu dovolání zjistitelné, který z předpokladů přípustnosti dovolatel uplatňuje. Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem nemůže založit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
K prvnímu výroku napadeného rozsudku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti a nesprávnost rozhodnutí. Proti tomuto výroku chybí v dovolání jakákoliv argumentace. Vytýkaný nedostatek nelze již odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, uplynula. V důsledku absence uvedených náležitostí nelze v tomto rozsahu posoudit přípustnost a důvodnost dovolání. Nejvyšší soud dovolání v této části podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., když výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byl žalovaný zavázán za odvolací řízení (43 282 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013). Nejvyšší soud dovolání v této části odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků, neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vyjádření zástupce žalobkyně k dovolání obsahující strohé sdělení, že žalobkyně s napadeným rozsudkem souhlasí co do výroku i odůvodnění, nepovažuje dovolací soud za úkon učiněný k účelnému uplatňování či bránění práva.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 2. 2017
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu