32 Cdo 4246/2010
Datum rozhodnutí: 18.10.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř.




32 Cdo 4246/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Za Poříčskou branou 6/č.p. 256, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 49241494, zastoupené JUDr. Petrem Hrdličkou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 620/3, proti žalované ZBIROŽSKÁ a. s., se sídlem ve Zbirohu, Bezručova 213, PSČ 338 08, identifikační číslo osoby 00119296, zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, o zaplacení částky 3.638.913,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 43/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. října 2007, č. j. 6 Cmo 204/2007-250, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2007, č. j. 45 Cm 43/2000-218, (později doplněný usnesením ze dne 11. srpna 2010, č. j. 45 Cm 43/2000-291), kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 3.638.913,03 Kč s úrokem z prodlení, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. června 2009, dále též jen o. s. ř. (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V souzené věci nelze než konstatovat, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Jediná dovoláním formulovaná otázka, zda dlužník může v rámci své procesní obrany zpochybnit aktivní věcnou legitimaci žalobce prostřednictvím námitky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, na jejímž základě se žalobce měl stát věřitelem pohledávky uplatněné žalobou, je otázkou, jež již byla v mezidobí, po podání předmětného dovolání - dovolacím soudem vyřešena. Nejvyšší soud vyložil v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Nelze pak - z pohledu toho, jak byla předložená právní otázka vymezena - ani dovodit, že rozhodnutí odvolacího soudu řešilo právní otázku v rozporu s hmotným právem.
K závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce nemůže vést ani jen zcela obecný odkaz dovolatelky na argumentaci obsaženou v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a v předchozích jejích podáních. V rozhodnutí uveřejněném pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud dovodil, že pouhý odkaz na jiná podání učiněná v průběhu řízení před soudy nižších stupňů nesplňuje požadavek vyplývající z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. aby v dovolání bylo uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí napadá; podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu totiž z povahy věci nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí. Pouhým odkazem na argumentaci předcházející vydání (vyhlášení) napadeného rozhodnutí pak dovolatel nemůže dostát ani procesní povinnosti vymezit (formulovat) právní otázku, jejíž řešení by mohlo přivodit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť otázkou zásadního právního významu může být toliko taková právní otázka, na níž je založeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení ze dne 23. února 2011, sp. zn. 29 Cdo 3084/2009, in www.nsoud.cz , v němž Nejvyšší soud označil obecný odkaz na předchozí podání za právně bezvýznamný).
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; žalobkyni, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. října 2011

JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu