32 Cdo 4237/2014
Datum rozhodnutí: 11.12.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



32 Cdo 4237/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Bohemia Lignum a. s. , se sídlem v Dalovicích, Botanická 252/6, PSČ 362 63, identifikační číslo osoby 14707748, zastoupené JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 854/25, PSČ 360 01, proti žalovaným 1) M. T. , zastoupenému Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, PSČ 430 01, a 2) J. M. , o zaplacení částky 87.272 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 C 3/2005, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2014, č. j. 17 Co 53/2011-149, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen o. s. ř.).
První žalovaný napadl dovoláním v záhlaví označený rozsudek, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. prosince 2010, č. j. 26 C 3/2005-90, ve výroku pod bodem I tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 87.272 Kč s příslušenstvím, a napadl jej též v nákladových výrocích pod body II, III a IV.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Těmto požadavkům dovolatel ani v nejmenším nedostál; otázky přípustnosti se ani nedotkl, natož pak aby vymezil, které z hledisek stanovených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné (srov. k tomu blíže závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, či např. též usnesení ze dne 17. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014, jež jsou, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupná na jeho webových stránkách), a aby označil příslušnou odvolacím soudem řešenou otázku hmotného či procesního práva a popřípadě též příslušnou ustálenou judikaturu dovolacího soudu (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nad rámec toho lze dodat, že dovolání postrádá též řádné vymezení důvodu dovolání. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z toho důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak dovolatel správnost právních závěrů napadeného rozhodnutí zpochybňuje výlučně prostřednictvím polemiky se skutkovými závěry, na nichž odvolací soud právní posouzení věci založil. V dovolacím řízení probíhajícím v režimu občanského soudního řádu účinného od 1. ledna 2013 správnost skutkového stavu zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v žádném ohledu zpochybnit.
Uvedené nedostatky již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula. Jedná se přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu