32 Cdo 422/2010
Datum rozhodnutí: 10.05.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 422/2010

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. R. , zastoupeného JUDr. Danuší Staňkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, proti žalovanému P. D. , o 245 805 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 71/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. 6 Cmo 180/2009-170, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 19. března 2009, č. j. 55 Cm 71/2007-150 (výrok I.) a rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků (výrok II.), není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je zřejmé, že dovolatel odvolacímu soudu vytýká zaměňování institutu zastoupení na základě plné moci podle § 31 občanského zákoníku (dále též jen obč. zák. ) se zákonným zastoupením ve smyslu § 15 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ), přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení těchto dvou otázek: zda udělení plné moci ze strany podnikatele jinému podnikateli je zároveň pověřením k určité činnosti při provozování podniku ve smyslu § 15 odst. 1 obch. zák. a dále zda osoba pověřená určitou činností ve smyslu § 15 odst. 1 obch. zák. může bez souhlasu podnikatele pověřit k provedení úkonů další osobu, jak se stalo i v posuzované věci.
Z obsahu dovolatelovy námitky i z formulace jím předestřených otázek zásadního právního významu je zřejmé, že nepochopil odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dovolatel přehlédl, že odvolací soud nezaměnil zastoupení na základě plné moci podle § 31 obč. zák. za zákonné zastoupení podle § 15 obch. zák., a rovněž nikde v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, že by žalobce pověřil J.. Ž.k určité činnosti při provozování podniku dle § 15 obch. zák. Z napadeného rozsudku se naopak podává, že odvolací soud správně rozlišil dvojí zmocnění ve dvou vztazích jednak zastoupení na základě plné moci a mandátní smlouvy ve vztahu žalobce aj. Ž., a dále zákonné zastoupení dle § 15 obch. zák. ve vztahu J. Ž. a jeho zaměstnance J. B..
Vzhledem k tomu, že dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v závěrech, které odvolací soud neučinil, nejsou jím vymezené otázky způsobilé k tomu, aby na jejich základě mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Podle § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2011

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu