32 Cdo 4219/2016
Datum rozhodnutí: 24.01.2017
Dotčené předpisy: § 87 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



32 Cdo 4219/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Home Care Services & Supplies, s. r. o. , se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Patočkova 1471/77, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 25610619, zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze - Vinohradech, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení 675 630 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 150/2015, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2016, č. j. 47 Co 90/2016-80, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 4. 2016, č. j. 47 Co 90/2016-80, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2016, č. j. 15 C 150/2015-72, se mění tak, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 3 a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3.
Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky představující úhradu zdravotních služeb, které poskytla pojištěncům žalované.
Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 2. 2016, č. j. 15 C 150/2015-72, jímž byla zamítnuta námitka místní nepříslušnosti tohoto soudu, kterou žalovaná vznesla.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že místní příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové k projednání a rozhodnutí věci je dána § 87 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť žalovaná má v obvodu tohoto soudu regionální pobočku, jež je podle § 12 zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (dále jen zákon č. 551/1991 Sb. ), organizační složkou žalované, a spor se této organizační složky týká.
Odvolací soud konstatoval, že žalovaná podle § 3 zákona č. 551/1991 Sb. hospodaří s vlastním majetkem a s majetkem jí svěřeným. V obchodním rejstříku zapsána není, je však vedena v živnostenském rejstříku jako podnikatel s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a obory činnosti zpracování dat, služby databank, správa sítí, zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, ubytovací služby, poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály, realitní činnost a správa a údržba nemovitostí. Podle § 7 odst. 6 zákona č. 551/1991 Sb. nesmí podnikat s prostředky plynoucími z veřejného zdravotního pojištění. Předmětem sporu je nárok na úhradu za poskytování zdravotních služeb, kterou žalovaná podle § 40 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, provádí z prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění.
Odvolací soud dovodil, že vzhledem k zákazu podnikání v této oblasti příjmů nelze na žalovanou v nyní projednávané věci hledět jako na podnikatele ve smyslu § 421 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z. ). Pojem závod je však podle odvolacího soudu v § 501 až 503 o. z. vymezen šířeji než pojem podnik a vlastníkem závodu nemusí být pouze podnikatel. Současně vyjádřil názor, že kvalitativní změnu nepřinesla ani novelizace § 87 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedená zákonem č. 293/2013 Sb., neboť podle důvodové zprávy jde pouze o promítnutí terminologické změny, která souvisí se zákonem č. 89/2012 Sb. Odvolací soud proto uzavřel, že má-li žalovaná svou organizační složku a spor se týká činnosti této organizační složky, má žalobkyně možnost výběru místně příslušného soudu pro projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni podle § 87 písm. c) o. s. ř., i když žalovaná není podnikatelem.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Podle dovolatelky závisí rozhodnutí odvolacího soudu na řešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zda se ve sporu o plnění plynoucí z prostředků veřejného zdravotního pojištění mezi poskytovatelem zdravotních služeb a zdravotní pojišťovnou uplatní § 87 písm. c) o. s. ř., pokud je žalovaná zdravotní pojišťovna právnickou osobou, jejíž organizační strukturu tvoří mimo jiné regionální pobočky, které jsou jejími organizačními složkami, avšak není v oblasti nakládání prostředků plynoucích z veřejného zdravotního pojištění podnikatelem a nedisponuje v tomto směru závodem ve smyslu § 502 o. z.
Dovolatelka zdůraznila, že není (a nesmí být) podnikatelem v oblasti nakládání s prostředky veřejného zdravotního pojištění a nelze na ni nahlížet jako na podnikatele ani ve smyslu § 420 a 421 o. z. Rovněž nedisponuje v tomto ohledu organizovaným souborem jmění, který by jako podnikatel vytvořila a který by z její vůle sloužil k provozování této její činnosti, tedy závodem, ani jej jiným způsobem nezískala. Dovolatelka dále uvedla, že novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2001 okruh subjektů, u nichž má žalobce možnost využít institutu místní příslušnosti na výběr dané podle § 87 písm. c) o. s. ř., zúžen pouze na podnikatele, jejichž podnik je tvořen organizačními složkami. Účelem změny tohoto ustanovení provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. bylo podle dovolatelky pouze sjednocení terminologie.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že návrh žalované na vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Hradci Králové se přijímá a věc se předává k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 3 jako soudu místně příslušnému , popřípadě aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm v souladu s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2014.
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a je tedy i důvodné.
V době, kdy bylo v nyní projednávané věci podáno dovolání, nebyla dovolatelkou předestřená otázka v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, avšak v mezidobí došlo k jejímu vyřešení. V usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, vydaném v řízení mezi týmiž účastníky, Nejvyšší soud vysvětlil, že § 87 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 předvídá možnost žalobce zvolit místně příslušný soud podle organizační složky podniku žalovaného, od 1. 1. 2014 pak podle závodu žalovaného. Závod podle § 502 o. z. představuje organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. V aktuálním znění, stejně jako ve znění účinném do 31. 12. 2013, jde o organizovanou složku provozovanou podnikatelem. Obchodní závod podle § 502 o. z. tudíž vytváří pouze podnikatel. Místní příslušnost daná na výběr podle § 87 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014, umožňuje žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného podnikatele takový místně příslušný soud, v jehož obvodu realizuje žalovaný podnikatel svoji činnost prostřednictvím organizační složky svého závodu, za předpokladu, že projednávaná věc se této složky přímo týká. Nejvyšší soud uzavřel, že žalovaná je sice právnickou osobou, jejíž organizační strukturu tvoří mimo jiné její regionální pobočky a klientská pracoviště, není však podnikatelem a nelze na ni nahlížet ani jako na podnikatele podle § 420 a § 421 o. z. Žalobkyně tak nemá možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c) o. s. ř.
Protože i v nyní projednávané věci je předmětem řízení nárok na plnění z prostředků veřejného zdravotního pojištění, tedy nárok ze závazkového vztahu v oblasti, v níž žalovaná nevykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. a nemá k podnikání v této oblasti ani živnostenské nebo jiné oprávnění ve smyslu § 421 odst. 2 o. z. (a nemůže je mít, neboť v ní má podnikání zákonem výslovně zapovězeno), nelze ji v takovém závazkovém vztahu (se zřetelem k této činnosti, srov. § 420 odst. 1 o. z.) za podnikatele považovat ani nelze mít za to, že je podnikatelem [srov. shodně Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1608 až 1612]. Ve smyslu závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2023/2016, tedy předpoklady pro volbu místně příslušného soudu podle organizační složky žalované podle § 87 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou. Shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud např. i v usnesení ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3309/2016, a nemá důvod se od něj odchýlit ani v nyní projednávané věci.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) byl dovolatelkou uplatněn právem.
Dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout [§ 243d písm. b) o. s. ř.].
Podle § 84 o. s. ř. k řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Je-li výsledkem dovolacího přezkumu závěr, že žalobkyně nemá možnost zvolit místně příslušný soud podle organizační složky žalované ve smyslu § 87 písm. c) o. s. ř., pak je místně příslušným obecný soud žalované, jímž je Obvodní soud pro Prahu 3.
Nejvyšší soud proto podle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu