32 Cdo 4191/2008
Datum rozhodnutí: 16.10.2009
Dotčené předpisy:





32 Cdo 4191/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně A. s.r.o., zastoupené JUDr. A. K., advokátem, proti žalovanému J. R., zastoupenému Mgr. J. R., advokátem, o zaplacení 306.661,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 14 Cm 165/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2008, č. j. 12 Cmo 471/2007-97, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2007, č.j. 14 Cm 165/2005-73, ve výroku ve věci samé, kterým bylo uloženo žalovanému zaplatit částku 306.661,64 Kč s 3% úrokem z prodlení od 15. června 2005 do zaplacení a náklady řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť tímto rozsudkem rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé změněno nebylo, ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání směřující proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel spatřuje otázku zásadního právního významu v posouzení, zda je povinností přepravce v řízení o nároky z odpovědnosti dopravce za ztrátu přepravované zásilky vylíčit zásadní skutková tvrzení a unést důkazní břemeno, a zda je přípustné, aby dopravci bylo v tomto řízení odepřeno právo uplatňovat liberační důvody podle článku 17 odst. 2 vyhlášky č. 11/1975 Sb. o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR) (dále jen Úmluvy CMR ). Není pochyb, že každý z účastníků má povinnost tvrzení ohledně úplného vylíčení skutkového stavu a ke svým tvrzením nese rovněž důkazní břemeno s důsledkem neúspěchu v řízení, pokud své základní procesní povinnosti nesplní, a není rovněž sporu, že dopravce může v řízení uplatňovat liberační důvody uvedené v ust. čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR. To ostatně vyplývá z příslušných ustanovení zákona (§ 79 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř., čl. 17 odst. 2 Úmluvy CMR) a za otázku zásadního právního významu tedy nelze řešení těchto otázek považovat. Namítá-li žalovaný, že mu nebylo umožněno důvodnost své procesní obrany prokázat, protože nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy, a že skutkový stav byl tak zjištěn nesprávně, mohlo by se jednat o dovolací důvody uvedené v ust. § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3) o. s. ř., z jejichž pohledu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posuzovat nelze. Za tohoto stavu by proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelem vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. Tak tomu však nebylo. Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru, že žalovaný jako dopravce odpovídá za ztrátu přepravované zásilky v průběhu přepravy, je tento jeho právní názor zcela v souladu s článkem 17 odst. 1 Úmluvy CMR.


Lze proto uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř..


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 16. října 2009


JUDr. Miroslav Gallus


předseda senátu