32 Cdo 419/2010
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 228 odst. 2 o. s. ř.




32 Cdo 419/2010



U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České pojišťovny ZDRAVÍ a. s., se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, PSČ 100 05, identifikační číslo osoby 49 24 07 49, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 6, PSČ 110 00, proti žalovanému I. S. , zastoupenému JUDr. Petrem Jaškem, advokátem, se sídlem v Šumperku, Hlavní tř. 7, PSČ 787 83, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 87/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. srpna 2009, č. j. 12 Co 175/2009-61, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17. března 2009, č. j. 16 C 87/2008-46, povolil obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 16 C 169/2006 a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že v původním řízení, jehož obnova je navrhována, byl žalovaný rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. března 2007 (právní moci nabyl 19. dubna 2007), č. j. 16 C 169/2006-30, zavázán zaplatit žalobkyni částku 72.062,- Kč s příslušenstvím poté, kdy se nevyjádřil v určené lhůtě k výzvě vydané podle ustanovení § 114b občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, které soud prvního stupně usnesením ze dne 7. května 2007, č. j. 16 C 269/2006-37, jež nabylo právní moci 24. března 2008, odmítl pro opožděnost. Usnesením ze dne 30. ledna 2008, č. j. 12 Co 24/2008-52, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti rozsudku pro uznání soud prvního stupně usnesením ze dne 6. července 2007, č. j. 16 C 269/2006-39, jež nabylo právní moci 10. prosince 2007, nevyhověl. Rovněž toto usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno.
Z lékařské zprávy MUDr. V.G. soud prvního stupně zjistil, že žalovaný byl od roku 2005 léčen pro úraz levého kolene a podrobil se operaci v březnu 2008. V době od 9. února 2007 do 15. března 2007 došlo ke zhoršení stavu levého kolene, takže žalovaný byl v domácím ošetření na lůžku.
S ohledem na dobu doručení usnesení odvolacího soudu žalovanému (24. března 2008), jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného proti rozsudku pro uznání pro opožděnost, byla žaloba o obnovu řízení (doručená soudu 1. dubna 2008) podána včas, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 233 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný prokázal, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, protože se nemohl ze závažných důvodů k výzvě soudu v určené třicetidenní lhůtě vyjádřit pro zdravotní potíže, jež přetrvávaly po úrazu levého kolene tak, že byl v době od 12. února 2007, kdy výzvu převzal, upoután na lůžko až do uplynutí určené lhůty. Žalovaný prokázal, že existoval vážný zdravotní důvod, který mu bránil řádně a včas se k výzvě vydané podle ustanovení § 114b o. s. ř. vyjádřit, a jsou dány důvody pro obnovu řízení podle ustanovení § 228 odst. 2 o. s. ř. a současně podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobu na obnovu řízení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2005, č. j. 32 Odo 350/2004, zdůraznil, že u rozsudku pro uznání by mohla být důvodem obnovy řízení pouze nová skutečnost, kterou účastník nemohl bez své viny použít v původního řízení, jestliže by tato skutečnost mohla vést k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Přitom o nové skutečnosti ohledně předpokladů, za nichž byl rozsudek pro uznání vydán, jde tehdy, jestliže je účastník nemohl použít bez své viny do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, popř. v době do uplynutí lhůty k odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání jsou uvedeny v ustanovení § 153a o. s. ř. a provedení dokazování k nim nepatří, proto nepřichází v úvahu ani užití důvodu uvedeného v ustanovení § 228 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a existence důkazů ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nové skutečnosti, které by mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, jsou u rozsudku pro uznání důvodem obnovy jen tehdy, mohou-li vést k závěru, že tento rozsudek nebylo možno vydat například pro rozpor s kogentními právními předpisy, nebo že nenastala fikce uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. Takové skutečnosti žalovaný netvrdil ani neprokázal. Závěry soudu prvního stupně proto nejsou správné. Důvody pro povolení obnovy uvedené v ustanovení § 228 odst. 2 o. s. ř. tak nejsou dány.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení § 241 odst. 2 písm. d) o. s. ř.
Dovolatel považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání v původním řízení, za nesprávný. Namítá, že zdravotní nezpůsobilost nevznikla jeho vinou, nemohl se pro svůj zdravotní stav dostavit k soudu ani k advokátovi a požádat o poskytnutí právní pomoci, a skutečnosti a důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení, mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnost, že byl-li zdravotně nezpůsobilý v době, kdy byl od 3. července 2006 dosud na mateřské dovolené a vyjádření k žalobě i s písemnými důkazy podal 28. března 2007, nelze považovat za nečinnost a použít fikce uznání nároku. Tyto dvě skutečnosti způsobily, že soudu nebylo v určené třicetidenní lhůtě sděleno, jaký důvod mu brání v podání vyjádření. Vyjádření tak bylo podáno nikoliv do 20. března 2007, ale až 28. března 2007 a soudem prvního stupně byly tyto skutečnosti správně posouzeny jako vážný důvod. Žalobní tvrzení pak nejsou v souladu s právními předpisy kogentní povahy.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009.
Podle ustanovení § 228 o. s. ř. žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé: a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci; b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a § 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci (odstavec 1). Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce 1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání a pravomocný rozsudek pro zmeškání (odstavec 2).
Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného závěru o naplnění předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání v původním řízení s argumentací, že v době, kdy se měl v určené lhůtě vyjádřit k výzvě vydané podle ustanovení § 114b o. s. ř., byl zdravotně nezpůsobilý . Závěr odvolacího soudu, podle něhož nejde o novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť mu byla známa již v průběhu původního řízení, jehož součástí je i odvolací řízení, a mohl ji proto namítat do rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání, nezpochybnil. Výhradou, že žalobní tvrzení (uvedená v původním řízení) nejsou v souladu s právními předpisy kogentní povahy, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť dovolatel tuto výhradu nikterak nekonkretizoval, v předcházejícím řízení ji neuplatnil a odvolací soud k žalobním tvrzením uvedeným v původním řízení z hlediska jejich souladu s právními předpisy nepřijal žádný závěr, který by dovolací soud mohl přezkoumat.
Jelikož Nejvyšší soud je podle ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením a dovolatelovy důvody správnost rozhodnutí odvolacího soudu nezpochybňují a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. dubna 2011

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu