32 Cdo 4188/2007
Datum rozhodnutí: 02.12.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 4188/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně P. spol. s r. o., zast. JUDr. J. M., advokátem proti žalované I. s. r. o., zast. JUDr. J. N., advokátem o zaplacení 67.580,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 32/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2007, č. j. 17 Co 57/2007-76, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.537,- Kč, k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 24. října 2006, č.j. 53 C 32/2006-53, ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 67.580,- Kč a smluvní pokuty ve výši 0,08 % denně z částky 23.000,- Kč od 7.3.2003 do zaplacení, z částky 23.000,- Kč od 4.4.2003 do zaplacení a z částky 21.580,- Kč od 8.5.2003 do zaplacení. Ve výroku II. soud rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva ze dne 4.2.2003, jejímž předmětem byl prodej použité olepovačky B., rok výroby 1985, typ KM 22, sjednaná kupní cena byla 169.580,- Kč, včetně DPH. Soud dospěl k závěru, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze první splátku ve výši 102.000,- Kč, zbylou část kupní ceny ve výši 67.580,- Kč žalobkyni nezaplatila. Jelikož se na předmětu koupě i po výměně zásadních částí vyskytovaly závady, žalovaná od kupní smlouvy odstoupila a vyzvala žalobkyni k odvezení stroje. Žalobkyně namítala neúčinnost odstoupení od smlouvy, neboť žalovaná včas nereklamovala závady a neupozornila žalobkyni na možnost odstoupení od smlouvy. K písemnému odstoupení žalobkyně namítla, že žalovaná neprokázala, že listina se dostala do dispoziční sféry žalobkyně. K tvrzeným vadám žalobkyně uvedla, že odpovídají stáří a použitelnosti stroje. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že na základě předmětné kupní smlouvy žalovaná nabyla vlastnictví olepovačky a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení kupní ceny ve smluvených splátkách. Na stroji se opakovaně vyskytly závady, a jelikož se je žalobkyni odstranit nepodařilo, žalovaná od smlouvy odstoupila. Skutečnost, že se odstoupení od smlouvy dostalo podle soudu prvního stupně do dispoziční sféry žalobkyně vyplynulo z dopisu žalované ze dne 27.11.2003 a z dopisu právního zástupce žalované právnímu zástupci žalobkyně ze dne 20.4.2004, v nichž se na předchozí odstoupení od smlouvy odkazuje. Jestliže podle soudu žalovaná od smlouvy odstoupila, zanikla i její povinnost zaplatit žalobkyni kupní cenu, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že uznal žalovanou povinnou k zaplacení částky 67.580,- Kč. Ve výroku II. odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku I. o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,08 % z částky 23.000,- Kč od 7.3.2003 do zaplacení, z částky 23.000,- Kč od 4.4.2003 do zaplacení a z částky 21.580,- Kč od 8.5.2003 do zaplacení a ve výroku II. o nákladech řízení; v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zaujal k otázce doručení odstoupení od smlouvy odlišný právní názor od soudu prvního stupně, v důsledku toho poučil žalovanou ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že v řízení nebylo prokázáno jeho doručení. Žalovaná na výzvu předložila výpis z internetové pošty, kterou odeslala na e-mailovou adresu žalobkyně dne 3. 10. 2003, žalovaná dále uvedla, že odstoupení od smlouvy a jeho doručení bylo prokázáno reakcí protistrany a její následnou korespondencí, dále poukázala na kopii výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 3.9.2003. Těmito důkazy odvolací soud řízení doplnil, přičemž dospěl k závěru, že žalovaná odstoupení od smlouvy neprokázala, tudíž smluvní vztah mezi účastníky trvá a žalovaná je povinna zaplatit kupní cenu ve smyslu § 447 obchodního zákoníku.

Žalovaná podala proti rozhodnutí odvolacího soudu včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), zároveň v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dále že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (tedy že jsou dány dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř.).

Dovolatelka se v dovolání ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně a vytýká odvolacímu soudu logické pochybení, neboť má za to, že v řízení tvrdila a prokázala, že v jejím počítači byl vytvořen v programu Word soubor Olepovací stroj.doc, že byl tento soubor odeslán na e-mailovou adresu žalobkyně spolu se zprávou ze dne 3. října 2003, že tento soubor - dle položky vlastnosti - odpovídá souboru ve vytištěné materiální formě, který byl soudu k důkazu předložen. Dovolatelka dále tvrdí, že e-mailová korespondence byla mezi účastníky běžnou formou komunikace. Na podporu svých tvrzení odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 762/2001, přičemž namítá, že hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř. Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud opačně hodnotil rozhodující důkazy, aniž své odlišné hodnocení beze zbytku zdůvodnil, a že odvolací soud nesprávně posoudil otázku doručení odstoupení od smlouvy, když podle dovolatelky je třeba formu doručení u elektronické pošty hodnotit jinak než v případě poštovní přepravy.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.

Dovolatelka napadá závěry odvolacího soudu, týkající se posouzení okolnosti, zda v řízení prokázala skutečnost, že odstoupení od smlouvy se dostalo do dispoziční sféry druhé strany (žalobkyně) či nikoliv. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 17. 4. 2007, jakož i z napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud poté, co žalovanou v souladu s § 118a odst. 3 poučil o tom, že v řízení dosud nebylo prokázáno doručení úkonu odstoupení od smlouvy, doplnil dokazování výpisem z internetové pošty, ze které je patrno, že žalovaná společnost má v počítači textový soubor obsahující stránku, která částečně uvádí věc olepovací stroj B. KM 22 a dopis začíná slovy Vaše firma nám dodala... , přičemž je vidět pouze část textu. Z vlastností tohoto dokumentu vyplývá, že se jedná o dvě stránky vytvořené 3. října 2003, změněné 3. října 2003, dále žalovaná předložila výpis z internetové pošty, z níž vyplývá odeslání e-mailu dne 3. října 2003 v 16.07 hod. od I. , adresované na e-mailovou adresu servis@panas.cz , a k němuž byla připojena příloha olepovací stroj.doc . K předloženým důkazům jednatel žalované uvedl, že předmětný dopis byl žalobkyni zaslán pouze elektronicky, nikoliv písemně. K výzvě odvolacího soudu o předložení event. dalších důkazů k prokázání doručení úkonů odstoupení od smlouvy pak jednatel žalované uvedl, že odstoupení od smlouvy bylo prokázáno výpověďmi všech svědků a reakcí protistrany, samotný dopis byl reakcí na předchozí dopis žalobkyně ze dne 3.9.2003. K dotazu soudu, o jaké svědky má jít, jednatel žalované uvedl, že to neprokazovali fyzicky vyslechnutí svědci, ale veškerá korespondence, která svědčí o tom, že obě strany spolu jednaly a dále uvedl, že doručení odstoupení od smlouvy protistraně navrhl prokázat právě oním dokladem o internetové zprávě , jiné důkazní návrhy neměl. Odvolací soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že důkazem předloženým žalovanou lze prokázat pouze to, že žalovaná dopis, pravděpodobně obsahující odstoupení od smlouvy, odeslala internetovou poštou žalobkyni, nikoliv však již skutečnost, že žalobkyně toto odstoupení obdržela. Ohledně tohoto skutkového závěru odvolacího soudu nelze dovodit, že by neměl v podstatné části oporu v provedeném dokazování ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by žalovaná doručení odstoupení od smlouvy jakýmkoliv způsobem prokázala, naopak z něj není ani patrná ta skutečnost, zda příloha připojená k e-mailu odeslanému dne 3. října 2003 odstoupení smlouvy skutečně obsahovala. Rovněž nelze spatřovat pochybení v závěru odvolacího soudu, který se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dopisy ze dne 27.11.2003 a 20.4.2004 prokazují skutečnost, že se odstoupení od smlouvy dostalo do dispoziční sféry žalobkyně, neboť z uvedených dopisů nelze bez dalšího tvrzenou skutečnost dovodit. Pokud dovolatelka dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 762/2001, namítá, že výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., nelze této námitce přisvědčit, jelikož v daném případě šlo právě o situaci, kdy zhodnocení důkazů, které byly za řízení provedeny, neumožňovalo soudu přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé, odvolací soud tedy správně uzavřel, že žalovaná neprokázala, že se tvrzené odstoupení od smlouvy dostalo do dispoziční sféry žalobkyně, a tudíž neunesla své důkazní břemeno.

Ačkoliv v dovolání dovolatelka výslovně uvádí dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) není patrno, který právní závěr odvolacího soudu (mimo závěrů skutkových), svým dovoláním napadá. Námitky dovolatelky směřující proti skutkovým závěrům a hodnocení důkazů odvolacím soudem Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému důvodnými neshledal, dovolání proto podle § 243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve výši 9.395,- Kč, a z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s připočtením 19 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1842,- Kč, celkem tedy 11.537,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 2. prosince 2008

JUDr. František Faldyna, CSc.

předseda senátu