32 Cdo 4033/2016
Datum rozhodnutí: 10.01.2017
Dotčené předpisy: § 218 písm. b) o. s. ř.



32 Cdo 4033/2016


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ENERGY WAY a.s. , se sídlem v Ústí nad Labem, Krásné Březno, Přístavní 483/27, PSČ 400 07, identifikační číslo osoby 28231759, zastoupené Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 1529/2, proti žalovanému Moravskému Peněžnímu Ústavu - spořitelnímu družstvu , se sídlem v Praze Novém Městě, Senovážné náměstí 1375/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25307835, zastoupenému JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 85/104, o určení neplatnosti dohody o přistoupení k dluhu ze dne 7. 4. 2014 a dodatku č. 3 a dodatku č. 4 smlouvy o úvěru č. 1071010 ze dne 18. 2. 2010, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 100/2015, o dovolání Landesbank Baden Württemberg , se sídlem ve Stuttgartu, Karlsruhe, Mannheimu a Mohuči, obchodní adresa: Am Hauptbahnhof 2, D-70173 Stuttgart, Spolková republika Německo, zastoupené Andreasem Ueltzhöfferem, advokátem se sídlem v Praze 8, Voctářova 2449/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č. j. 68 Co 20/2016-93, takto:
Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :

Dovolání Landesbank Baden Württemberg, se sídlem ve Stuttgartu, Karlsruhe, Mannheimu a Mohuči, obchodní adresa: Am Hauptbahnhof 2, D-70173 Stuttgart, Spolková republika Německo (dále jen Landesbank Baden Württemberg , příp. dovolatelka ), proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil vyhovující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 11. 2015, č. j. 21 C 100/2015-69, tak, že nepřipustil vstup společnosti EAST Portfolio s.r.o., se sídlem v Praze 5, Malá Strana, Vítězná 125/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 02448254, do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází ve smyslu § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.
Podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Zakládá-li § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávnění účastníka podat dovolání, vymezuje tím osobu oprávněnou použít tento mimořádný opravný prostředek. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138).
Podala-li dovolání Landesbank Baden Württemberg, podal ho subjekt, který k podání dovolání není oprávněn, neboť není účastníkem řízení (a ani v žádné jeho fázi nebyl). Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/ 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 615/07, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu) by dovolatelka nebyla oprávněna k podání dovolání ani tehdy, pokud by byla vedlejším účastníkem řízení, za něhož se v dovolání označuje (ale jímž není a ani v žádné fázi řízení nebyla). Pro úplnost lze dodat, že s přihlédnutím k právní úpravě občanského soudního řádu platné a účinné od 1. 1. 2013 Nejvyšší soud posléze zaujal názor, že vedlejší účastník řízení může podat dovolání jen proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o jeho právu či povinnosti k náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 644/2014, uveřejněné pod číslem 94/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. § 151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 1. 2017
JUDr. Miroslav G a l l u s předseda senátu