32 Cdo 3991/2014
Datum rozhodnutí: 30.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3991/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně D.A.S. pojišťovna právní ochrany, a.s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 61 86 07 01 , zastoupené Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U studánky 250/3, proti žalované A. Š. , o zaplacení částky 2.633,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 9 C 72/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 56 Co 518/2013-31, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově platebním rozkazem ze dne 28. června 2013, č. j. 9 C 72/2013-13, uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku 2.633,30 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, nebo aby v určené lhůtě podala odpor. Soud vycházel z žalobního tvrzení, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. února 2011 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění právní ochrany žalované. Žalovaná se zavázala platit pojistné v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 440,- Kč, splátku splatnou ke dni 21. dubna 2011 však neuhradila a důsledkem marného uplynutí lhůty k zaplacení došlo ke dni 11. listopadu 2011 k zániku pojištění. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k doplacení dlužného pojistného ve výši 2.633,30 Kč za období od 21. dubna 2011 do 11. listopadu 2011, žalovaná však na výzvu nereagovala, a proto se žalobkyně domáhá svého práva soudní cestou.
Žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor a následně přípisem doručeným soudu prvního stupně dne 7. srpna 2013 požádala o udělení advokáta ex offo .
Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 5. září 2013, č. j. 9 C 72/2013-23, žádost žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl.
K odvolání žalované Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně s odůvodněním, že nejde o věc skutkově a právně složitou, vzal v úvahu i postoj žalované v průběhu řízení, kdy podala proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém jasně formulovala svoji obranu, a uzavřel, že k ochraně zájmů žalované není ustanovení zástupce z řad advokátů nutné, neboť žalovaná není osobou handicapovanou věkem a nic tedy nebrání tomu, aby mohla uplatňovat procesní práva, která jí právní řád, zejména občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ), přiznává.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (posuzováno podle obsahu), v němž uvádí, že se v plné výši ohrazuje proti usnesení odvolacího soudu, že fyzicky stála u soudu několikrát, což je podle jejího názoru lež, u Okresního soudu v Sokolově byla pouze při rozvodu a změně příjmení synů. Dovolatelka navrhuje, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno, věc vrácena soudu prvního stupně a aby jí bylo zasláno potvrzení o příjmech k osvobození od soudních poplatků.
Dovolatelka, ač sama nemá právnické vzdělání, nemusí být v dovolacím řízení zastoupena advokátem, neboť Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že je-li předmětem dovolacího přezkumu rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 1997, pod číslem 97, usnesení ze dne 9. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 1883/2014, usnesení ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1652/2014, a usnesení ze dne 28. května 2014, sp. zn. 26 Cdo 1311/2014, in www.nsoud.cz).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka nezpochybňuje závěr odvolacího soudu, že ustanovení zástupce z řad advokátů není nutné k ochraně jejích zájmů, neboť nejde o věc skutkově a právně složitou. Poukazuje-li v dovolání na okolnost, že soudce řádně neověřil, zda skutečně fyzicky stála u soudu několikrát , přehlíží, že na této otázce napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) jí totiž neustanovil advokáta nikoliv proto, že v minulosti již byla účastníkem soudního řízení, ale proto, že dospěl k závěru, že není osobou handicapovanou a že je schopna své zájmy v této skutkově a právně nikoli složité věci hájit sama.
Dovolatelka tak žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež by dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená ustanovením § 237 o. s. ř.), k posouzení neotevírá, a proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu