32 Cdo 3981/2011
Datum rozhodnutí: 31.01.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




32 Cdo 3981/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně HUF - ŠARMAN, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Modřanech, Krouzova 3020/3, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 27 19 64 45, zastoupené Mgr. Jaroslavem Srbou, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, proti žalované TIGER E&C s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Smíchov, U Trojice 1042/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27 23 40 61, zastoupené Mgr. Annou Matyášovou Michalcovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Antonínská 4/422, o zaplacení částky 980.507,- Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 70 ECm 77/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2011, č. j. 1 Cmo 306/2010-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 26. března 2010, č. j. 70 ECm 77/2009-26, jímž Krajský soud v Praze uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 980.507,- Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Jedním z předpokladů vydání rozsudku pro zmeškání je, že žalovaný zmešká první jednání, které se ve věci konalo, bez důvodné a včasné omluvy. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 15. července 2009. Předvolání k jednání nařízenému na 26. března 2010 bylo doručováno prostřednictvím datové schránky a doručeno bylo fikcí dne 12. března 2010 v souladu s ustanovením § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, když se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne dodání dokumentu do datové schránky žalované nepřihlásila oprávněná osoba. Za nedůvodnou považoval odvolací soud námitku žalované, že žádný právní předpis neukládá obnovování bezpečnostního hesla, neboť přístup do datové schránky lze jejím uživatelem nastavit i tak, že se bezpečnostní heslo nemusí obnovovat.
Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neuvedla dostatečná skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou pro právní posouzení věci dle hmotného práva významné. Žalobkyně tvrdila a navrhla důkazy k existenci smlouvy o dílo na zhotovení projektové dokumentace, předání díla, vyúčtování dohodnuté ceny, existenci dohody o smluvní pokutě a jejím vyčíslení za období od 28. prosince 2006 do 31. října 2007. Ani další námitka, že v předvolání k jednání byla v předmětu sporu uvedena nesprávná částka, neobstojí, když řízení bylo dostatečně identifikováno účastníky sporu a především spisovou značkou, která se shodovala se spisovou značkou platebního rozkazu, který byl žalované doručen a na který žalovaná reagovala odporem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že jí nebylo předvolání k jednání řádně doručeno, neboť neměla do datové schránky bez svého zavinění přístup a získala jej až 23. března 2010, tedy méně než 10 dnů před konaným jednáním. V době, kdy jí mělo být předvolání doručeno, nedisponovala platnými údaji pro přístup do datové schránky, neboť informační systém datových schránek automaticky zneplatnil dosavadní heslo poté, co došlo k několika přístupům do datové schránky s neplatným heslem. Zdůrazňuje, že zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ani prováděcí vyhláška k tomuto zákonu, nestanoví povinnost uživatele pravidelně měnit heslo pro přístup do datové schránky, to vyžaduje pouze samotný informační systém, a žalované je tak ukládána povinnost, která nemá oporu v zákoně. Odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy a že v odůvodnění rozhodnutí dále nerozvedl myšlenku ohledně závěru, že přístup do datové schránky lze nastavit tak, aby bezpečnostní heslo nebylo třeba obnovovat. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při zkoumání, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení, zda předvolání k jednání bylo dovolatelce řádně doručeno, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu, podle něhož byl splněn předpoklad řádného doručení předvolání k jednání ve lhůtě uvedené v ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř. pro rozhodnutí ve věci rozsudkem pro zmeškání, je v souladu s ustanovením § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických podpisech a autorizované konverzi dokumentů. Důvody uváděné dovolatelkou, že nedisponovala platnými údaji pro přístup do datové schránky, nemohou zpochybnit zákonem stanovenou fikci doručení podle ustanovení § 17 odst. 4 citovaného zákona, neboť zákon takovéto subjektivní důvody na straně uživatele datové schránky nezohledňuje.
Na zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nelze usuzovat ani z hlediska námitky, kterou dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy. Tato námitka je podřaditelná pod dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jež není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu. Dovolatelka v rámci této námitky žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Vytýká-li dovolatelka v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu, že není dostatečně odůvodněné, tedy že je nepřezkoumatelné, nelze ani z této její námitky usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, neboť ani prostřednictvím této námitky, rovněž podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.300,- Kč podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 31. ledna 2012

JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu