32 Cdo 397/2010
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009




32 Cdo 397/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně Matco, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, identifikační číslo 26 42 50 33, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, PSČ 602 00, proti žalovanému P. P., o zaplacení částky 8.891,- Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 266/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2009, č. j. 21 Co 385/2009-84, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 9. dubna 2009, č. j. 8 C 266/2008-54, zamítl žalobu o zaplacení částky 8.891,- Kč (sestávající z dospělých úroků z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky 13.073,- Kč ze smlouvy o úvěru) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 8.891,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a namítá, že nebyl předvolán ke krajskému soudu a nemohl tak podat vysvětlení .
S přihlédnutím k článku II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož dovolání žalovaného není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a předmětem sporu bylo zaplacení částky 8.891,- Kč, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§ 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2010


JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu