32 Cdo 3962/2008
Datum rozhodnutí: 13.01.2009
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Cdo 3962/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně G. M. A., a.s., zastoupené JUDr. M. N., advokátem, proti žalovanému K. B., o 354.820,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 240/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2007, č.j. 53 Co 417/2007-61, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 12. července 2007, č.j. 38 C 240/2006-51, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti svému usnesení ze dne 25. května 2007, č.j. 38 C 240/2006-46, jímž bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 12. března 2007, č.j. 38 C 240/2006-36, a jímž dále rozhodl o nákladech řízení (výrok I.). Odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž soudům obou stupňů vytýká pochybení, jehož se měly dopustit svým závěrem, že usnesení ze dne 25. května 2007 mu bylo doručeno na základě tzv. fikce doručení dne 7. června 2007. Namítá, že se v místě svého trvalého bydliště nezdržoval nejen v době od 5. června 2007 do 8. června 2007, jak bylo v řízení prokázáno, ale ani dne 4. června 2007, kdy byla zásilka po neúspěšném pokusu o její doručení uložena na poště. Dovolatel dále podrobně rozvedl svůj pracovní program, který dne 4. června 2007 absolvoval, problémy související s doručováním v místě svého trvalého bydliště a další skutečnosti, z nichž dovozuje, že odvolání proti předmětnému usnesení podal včas. Navrhl, aby dovolací soud zrušil jak dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, tak i obě usnesení soudu prvního stupně (ze dne 25. května 2007 a ze dne 12. července 2007) a přiznal mu nárok na odvolání proti rozsudku ze dne 18. května 2007 .

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští.

Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu v rozsahu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání žalovaného, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li soud prvního stupně o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.

Za situace, kdy dovolání ani ve zbývajícím rozsahu, tj. proti rozhodnutí o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalovaného pro nepřípustnost usnesením odmítl [§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř].

Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného § 236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v § 237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. března 2005, sp. zn. 29 Odo 958/2003).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. ledna 2009



JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu