32 Cdo 3948/2013
Datum rozhodnutí: 07.05.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 78 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



32 Cdo 3948/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně MUDr. A. T. , zastoupené JUDr. Janem Hrnčářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 919/5, proti žalované Pražské vodovody a kanalizace, a.s. , se sídlem v Praze 1, Pařížská 11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 65 66 35, o návrhu na předběžné opatření a o návrhu na zajištění důkazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 1416/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2013, č. j. 28 Co 261/2013-25, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. května 2013, č. j. 33 Nc 1416/2013-11, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření ukládajícího žalované zdržet se přerušení dodávky vody a zdržet se přerušení odvádění odpadních vod na uvedených odběrných místech a návrh na zajištění listinného důkazu, a to písemného vyjádření žalované obsahujícího odpověď na otázky formulované žalobkyní, a rozhodl o nákladech řízení, o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek a o vrácení složené jistoty žalobkyni, směřující proti potvrzujícímu výroku o zamítnutí návrhu na zajištění důkazu, není přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ).
Splnění předpokladu přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. spatřuje dovolatelka v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud (vy)řešena, a to ve vztahu k ustanovení § 78 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 125 a 131 odst. 1 o. s. ř. . Za nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem považuje výklad, podle něhož u návrhu na zajištění důkazu nejde v tomto případě o situaci, kdy by mohlo být zmařeno nebo značně ztíženo provedení důkazu vyjádřením žalované strany .
Dovolatelka obsáhle popisuje důvody, které ji vedly k podání návrhu na vydání předběžného opatření a návrhu na zajištění důkazu a tvrdí, že informace, které by získala z vyjádření žalované, by mohla použít na svou obranu nejen v případném sporu o platnost odstoupení od smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod, kterou však odmítá uzavřít, neboť podmínky, za nichž by měla smlouvu uzavřít, považuje pro ni za nevýhodné, ale rovněž v eventuálním sporu o žalobě podané žalovanou na zaplacení smluvní pokuty ve výši škody způsobené vypuštěním škodlivých látek do kanalizace z nemovitostí ve vlastnictví dovolatelky, nastane-li tato situace. Má za to, že písemné vyjádření žalované musí být soudem alespoň vyžádáno, aby se zamezilo změně názoru žalované před uzavřením smlouvy a po uzavření smlouvy s dovolatelkou. Soudy obou stupňů však svým rozhodnutím vyloučily procesní možnost dovolatelky byť jen žádat zajistit potencionální důkaz ve formě písemného vyjádření žalované jako budoucí žalované v tomto jiném sporu.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázky předložené dovolatelkou jakožto otázky procesního práva dovolacím soudem neřešené, napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách). Dovolatelka pomíjí, že podle dikce ustanovení § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se však podává, že odvolací soud se otázkou vztahu ustanovení § 78 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 125 a § 131 odst. 1 o. s. ř. nezabýval, tuto otázku neřešil a na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud uzavřel, že není důvod k zajištění důkazu, protože nejde o situaci, kdy by mohlo být zmařeno nebo značně ztíženo provedení důkazu vyjádřením žalované. Tento svůj závěr odvolací soud založil na zjištění, že neexistují žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že důkaz navržený k zajištění nebude možno provést vůbec či jen s velkými obtížemi. Tento závěr dovolatelka nezpochybnila.
Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení § 238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v projednávané věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (srov. § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
K obsahu podání ze dne 20. listopadu 2013, doručenému Nejvyššímu soudu dne 22. listopadu 2013, dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť toto podání učinila dovolatelka, nikoliv její zástupce (srov. § 241a odst. 5 o. s. ř.) a stalo se tak až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. května 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu