32 Cdo 3880/2011
Datum rozhodnutí: 18.12.2012
Dotčené předpisy: § 548 odst. 2 obch. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

32 Cdo 3880/2011 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně AMBIENTE s.r.o. , se sídlem v Heřmanově Městci, Jiráskova 580, PSČ 538 03, identifikační číslo osoby 25259342, zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem v Chrudimi IV., Rooseveltova 335, proti žalované RENO - M s.r.o. , se sídlem v Pardubicích, Štrossova 291, PSČ 530 03, identifikační číslo osoby 25264346, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, Třída Míru 92, o zaplacení 318 005 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 174/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. května 2011, č. j. 4 Cmo 1/2008-207, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 13. srpna 2007, č. j. 36 Cm 174/2004-127, tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 318 005 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud tak rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení provedených prací poté, kdy Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. července 2010, č. j. 32 Cdo 2050/2010-193, zrušil na základě dovolání žalované pro nepřezkoumatelnost jeho předchozí rozsudek ze dne 10. prosince 2008, č. j. 4 Cmo 1/2008-159, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud, vycházeje při přezkoumání napadeného rozsudku ze skutkového stavu zjištěného v dosavadním průběhu řízení, setrval na svém názoru, že mezi účastnicemi došlo k ústnímu uzavření smlouvy o dílo, jejímž podkladem bylo písemné vyhotovení původní (neplatné) smlouvy. Tento smluvní vztah byl ukončen odstoupením žalobkyně od smlouvy ze dne 15. března 2004 z důvodu, že žalovaná nedostála své povinnosti řádně platit cenu díla dle odsouhlasených podmínek, čímž se dostala do prodlení s placením faktur a toto její prodlení i nadále trvá. Odvolací soud nepřisvědčil soudu prvního stupně, pokud za aplikace § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) dovodil, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení ceny díla z důvodu jeho nedokončení. Vytkl mu, že se nijak nevypořádal se skutečností, že žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu neplacení účtovaných částek. Vysvětlil, že za daného stavu se uplatní speciální ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák., v jehož důsledku nelze použít obecnou úpravu vypořádání pro případ odstoupení od smlouvy obsaženou v § 351 odst. 2 obch. zák. Pokud účastnice sepsaly a podepsaly dne 22. října 2003 listinu nazvanou Rekapitulace skutečně provedené práce a odsouhlasené práce a vícepráce (dále též jen Rekapitulace ), postupovaly podle odvolacího soudu v souladu s ustanovením § 548 odst. 2 obch. zák. a předmětem sporu zůstává otázka výkladu této listiny a možného zpochybňování jejího obsahu, což se však žalované podle jeho posouzení nepodařilo. Odvolací soud setrval na výkladu listiny, který provedl odlišně od soudu prvního stupně, a to v souladu s ustanovením § 266 odst. 1 obch. zák. Nepřisvědčil tak žalované, která se domáhala jejího výkladu podle interpretačních pravidel projevu vůle upravených v § 266 odst. 2 a 4 obch. zák., neboť podle jeho názoru předmětný projev vůle neobsahuje žádný výraz připouštějící různý výklad. Podle odvolacího soudu je zřejmé, že skutečně provedené práce a odsouhlasené práce tvoří pojem, značící, že určitý objem prací byl proveden a jejich provedení bylo oběma stranami odsouhlaseno, přičemž ani znalecké posudky, jimiž byl proveden důkaz, neprokazují, že práce uvedené v rekapitulaci nebyly provedeny. Odvolací soud uzavřel, že se žalované nepodařilo zpochybnit obsah Rekapitulace ze dne 22. října 2003, a proto z ní při rozhodování i nadále vycházel a rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že odvolací řízení bylo zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadený rozsudek vychází ze skutkového stavu, který nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle dovolatelky odvolací soud právně pochybil, dovodil-li, že obsahem ústně uzavřené smlouvy mezi účastnicemi bylo (s výjimkou původně uvedené ceny) vše, co bylo obsahem písemné smlouvy a jejího dodatku, která byla shledána absolutně neplatnou, tedy i sjednání záloh, splatnost celkové ceny a možnost odstoupení od smlouvy. S takovým posouzením dovolatelka nesouhlasí a tvrdí, že obsahem smlouvy byl pouze rozsah díla a jeho cena. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že její součástí bylo i ústní ujednání o splatnosti ceny díla formou záloh, zastává a obhajuje názor, že se nemohla dostat do prodlení s úhradou zálohových faktur, neboť žalobkyně k jejich vystavování neměla žádný právní nástroj. Pokud tak přesto činila a žalovaná některé z nich platila, nešlo o její právní povinnost, nýbrž o dobrou vůli a vstřícnost. Dovolatelka dovozuje, že při obsahu ústní smlouvy v podobě rozsahu díla a jeho ceny je třeba v otázce splatnosti ceny díla vyjít z § 548 odst. 1 obch. zák. Za tohoto stavu označuje odstoupení žalobkyně od smlouvy o dílo ze dne 15. března 2004 za neplatný právní úkon; pokud odvolací soud dovodil opak, jde o nesprávné právní posouzení, které se odvíjí od pochybení při hodnocení obsahu ústně uzavřené smlouvy.
Další výtku dovolatelka směřuje proti hodnocení Rekapitulace ze dne 22. října 2003 ze strany odvolacího soudu. I kdyby mělo být odstoupení žalobkyně od smlouvy platné, s čímž však dovolatelka nesouhlasí, nemůže být podle jejího mínění uvedená listina základem pro vypořádání mezi účastnicemi z důvodu absence základních náležitostí pro vyúčtování mezi zhotovitelem a objednatelem ve smyslu § 548 odst. 2 obch. zák. a napadený rozsudek postrádá jakékoli zdůvodnění, proč odvolací soud dovodil opak. V této souvislosti mu vytýká, že provedl zcela opačné hodnocení listiny než soud prvního stupně, což bylo podle dovolatelky důsledkem jeho nesprávného postupu, kdy vyšel v podstatě pouze z výpovědi osoby jednající za žalobkyni, a to na rozdíl od soudu prvního stupně, který provedl výklad ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Dovolatelka vyjmenovává skutečnosti, které podle jejího přesvědčení svědčí o pochybení odvolacího soudu, použil-li při výkladu uvedené listiny pouze odstavec 1 ustanovení § 266 obch. zák., a nikoli již jeho odstavce 2 a 4. Dovolatelka nesouhlasí s odvolacím soudem, dovodil-li, že předmětná listina neobsahuje žádný výraz připouštějící různý výklad. Namítá, že je nutné vycházet z konkrétního označení v listině, a tvrdí, že použily-li strany termín odsouhlasené práce a vícepráce, mínily tím (na rozdíl od pojmu skutečně provedené práce) pouze shodu účastnic na jejich provedení, aniž by tím potvrdily, že práce již byly hotovy.
Vady řízení se podle mínění dovolatelky dopustil odvolací soud neseznámením účastníků se svým právním názorem na obsah smlouvy o dílo, který se zcela odlišuje od právního názoru soudu prvního stupně, a opomenutím dovolatelku v tomto směru poučit. Jestliže tak neučinil, jde o překvapivé rozhodnutí, které kromě toho trpí opětovně nepřezkoumatelností, neboť z jeho odůvodnění není vůbec zřejmé, jaký obsah ústní smlouvě o dílo přisuzuje. Dovodil-li odvolací soud, že její součástí byla i povinnost žalované platit zálohy na cenu díla a ujednání možnosti odstoupit od smlouvy, nemají tato zjištění podle dovolatelky oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka založila uplatněné dovolací důvody na předpokladu, že obsahem ústní smlouvy o dílo nebyla ujednání o jejich platebních povinnostech; proto nemohla být s plněním těchto povinností v prodlení a z tohoto důvodu nemohla ani žalobkyně platně odstoupit od smlouvy.
Názor odvolacího soudu, že obsahem ústní smlouvy o dílo jsou (s výjimkou ceny díla) ujednání, která strany sjednaly v původní (neplatné) písemné smlouvě o dílo včetně termínů pro placení záloh a dílčích částí ceny díla, považuje Nejvyšší soud za správný. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá (a dovolatelka to ani netvrdí), že by se účastnice ústně dohodly na jiném obsahu smlouvy, přičemž se ujednáními v písemné formě řídily a jednaly v přesvědčení, že jsou jimi vázány. Z této právní roviny jsou proto námitky dovolatelky, týkající se nedostatku jejího prodlení a neplatnosti odstoupení žalobkyně od smlouvy, bezpředmětné, stejně jako její výhrada, že skutková zjištění odvolacího soudu ohledně obsahu ústní smlouvy o dílo nemají oporu v provedeném dokazování.
Totéž platí i o námitce, že odvolací soud tím, že neseznámil účastníky řízení se svým právním názorem odlišným od názoru soudu prvního stupně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť jinak by žalovaná argumentovala, že ze žádného důkazu nelze dovodit, že by obsahem ústní smlouvy bylo sjednání povinnosti platit zálohy na cenu díla. Navíc není tato námitka oprávněná již proto, že v napadeném rozsudku vyjádřil odvolací soud týž právní názor (i když podrobněji odůvodněný), jako ve svém předchozím rozsudku.
Žádné pochybení odvolacího soudu neshledal Nejvyšší soud ani ve výkladu a aplikaci ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák., dle kterého Odstoupil-li zhotovitel od smlouvy pro prodlení objednatele a nespočívá-li překážka pro splnění povinnosti objednatele v okolnostech vylučujících odpovědnost (§ 374), náleží zhotoviteli cena, na kterou má nárok na základě smlouvy. Od této ceny se však odečte to, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla v plném rozsahu. , ani v posouzení výše plnění, které dle tohoto ustanovení žalobkyni náleží, vyšel-li z hodnocení listiny Rekapitulace ze dne 22. října 2003 a z výkladu tohoto úkonu v intencích § 266 odst. 1 obch. zák., že obsahuje oboustranně odsouhlasený rozsah doposud provedených prací žalobkyní, což podpořil dalšími skutkovými zjištěními včetně zjištění vyplývajících ze znaleckých posudků. V hodnocení důkazů, na jehož základě se odvolací soud nepřiklonil k výkladu žalované, že Rekapitulace obsahuje též práce, které měly být provedeny teprve v budoucnu, nespatřuje Nejvyšší soud žádný logický rozpor.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by řízení trpělo ani jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, či vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 (tzv. zmatečnostmi), k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalované pro nedůvodnost zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalované bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyni v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2012

JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu